Vedro, teplé moře, ale žádný písek. Španělsku mizí zdroj turistických příjmů před očima
Některá španělská místa se v posledních letech potýkají s turistických náporem a nespokojenost místních kvůli tomu roste. V lokalitách jako Katalánsko nebo Costa del Sol by se problém brzy mohl vyřešit sám od sebe: Návštěvníci možná přijdou o jeden z důvodů, proč tam jezdit. Jihoevropská země totiž velmi rychle ztrácí slavné písečné pláže. Extrémní počasí způsobuje erozi atraktivního pobřeží a část si ho časem může vzít stoupající moře.
Španělský turistický sektor má velký problém. Pláže se nezmenšují o centimetry, ale některé ztrácejí celé metry své šířky. Místo stavění hradů z písku tak jejich návštěvníci nyní musejí řešit, kam položit ručník. „Odtud tam byl všude písek,“ ukazovala deníku The New York Times devatenáctiletá Sofia Mellaová problém na pláži u Montgatu nedaleko Barcelony.
„Pokaždé když přijedeme, je písku méně a méně,“ postěžovala si i čtyřicetiletá Susanna Martínezová, která pláž s rodinou navštěvuje dekádu. Deník La Vanguardia před časem napsal, že například padesát metrů široká Platja Gran na Costa Brava byla v osmdesátých letech třikrát tak rozsáhlá.
Pobřeží ničí hlavně časté a silné bouře
Oblast u Barcelony patří mezi lokality, kde je eroze pláží obzvláště rychlá. Devět městských pláží v katalánské metropoli ročně přijde zhruba o třicet tisíc metrů krychlových písku. Za poslední dekádu z pláží regionu zmizela přinejmenším čtvrtina tohoto žádaného povrchu.
„Vypozorovali jsme, že ve Španělsku je již mnoho pláží postižených erozí, zejména když jsou během zimních bouří silné vlny,“ řekl před časem Euronews Markus Donat, který pracuje ve vědeckém středisku Barcelona Supercomputing Center a zabývá se klimatickou změnou.
„Největším problémem je vyšší četnost mořských bouří. Vlny z nich postihují první linii pobřeží a způsobují obrovské škody na plážích a pobřežních zařízeních, jako jsou přístavy a promenády,“ vysvětlil Jorge Olcina, profesor geografie na Univerzitě v Alicante.
Odborníci proto varují před možnými ničivými dopady na cestovní ruch, který se podílí na HDP země ze třinácti procent a zaměstnává na tři miliony lidí. Tvrdí, že do „opravy“ pláží a pobřežní infrastruktury bude potřeba každých pár let značně investovat, aby si udržely svou atraktivitu.
Španělská vláda už vynaložila miliony eur na výměny písku na poničených plážích, obává se však, že brzy bude těžké vyhovět tempu žádostí měst a obcí. Vědci se bojí, že situace se ještě značně zhorší, pokud pod vlivem globálních rostoucích teplot a tání ledu v Arktidě a Antarktidě bude rychle stoupat hladina moře. V tuto chvíli ale nejsou schopni předpovědět, jestli se úroveň moře do konce století zvýší o půl metru, či dokonce více.
Nový písek, vlnolamy a duny
Komplikací je i to, že barcelonské městské pláže jsou v podstatě umělé. Nejspíše se začaly tvořit až někdy v 19. století se vznikem prvních vlnolamů u přístavu. Nejvíce však tvář města změnily olympijské hry v roce 1992, kdy bylo pobřeží kvůli přilákání návštěvníků proměněno do současné podoby a vznikla řada zón pro plavání, odpočinek, zábavu a promenády.
Jenomže právě tato místa jsou obzvláště zranitelná vůči povětrnostním vlivům. Město se snaží pláže udržovat, ale ze 700 tisíc krychlových metrů písku, navezených na pobřeží v regionu v roce 2010, už byla značná část spláchnuta.
Navíc se v poslední době mění názory na tento způsob udržování pláží. Někteří experti to považují za plýtvání penězi, které přináší akorát další škody životnímu prostředí. Na podzim se místní úřady přesto pustily do rozsáhlé rekonstrukce slavného pobřeží Costa del Sol v provincii Málaga za miliony eur.
Jen v uplynulém roce tam ubylo hodně písku po silných bouřích, které navíc pláže zanesly řasami, strhaly rákosí a zanechaly u linie moře suť a odpadky. Práce zahrnují rovnoměrné rozmístění písku tak, aby se vrátil na nejvíce zasažené lokality.
Části místních se ale postup údržby turistických lákadel nelíbí. Tvrdí, že přesuny písku nic neřeší. „Žijeme z cestovního ruchu a potřebujeme pořádné pobřeží. Jde jen o vybudování vlnolamů, o které se snažíme už více než deset let, ale oni nás prostě ignorují,“ řekl loni místnímu deníku Diario Sur Miguel Mitroti, který je členem sdružení za prosazení vlnolamů.
Jenomže existují i studie, podle kterých španělské přístavy a vlnolamy mění proudy a tím někde naopak brání nánosu sedimentů a obnově pláží. Na některých místech Španělé experimentují i s vytvářením dun jakožto ochrany přírody. Jenže k tomu je potřeba zvlášť velké množství písku a zatím se nezdá, že by se tento postup osvědčil.
