Šmejdili tu nacisté, sověti i James Bond. Teď zde vládnou italští zmrzlináři a Ronaldovy investice
- Na ulicích se tu střetávali špióni britské MI6, Gestapa, OSS (předchůdce CIA) nebo sovětské NKVD.
- Zdejší hemžení agentů, evropských panovníků v exilu, diplomatů a uprchlíků inspirovalo Iana Fleminga k sepsání prvního románu o Jamesi Bondovi.
- Vítejte v Cascais, kdysi nudné rybářské vesnici, která se přeměnila v nejprestižnější letovisko nejen portugalské aristokracie, a která stojí za návštěvu.
Ještě v polovině 19. století to byla nudná rybářská vesnice. Až do okamžiku, kdy si král Dom Luís I. zvolil místní citadelu jako své letní sídlo. A z dobrého důvodu. Užijete si zde moře, strávíte léto na pobřeží a přitom jste jen třicet kilometrů od Lisabonu. A kam jde král, tam jde i byznys.
Šlechta tak začala v Cascais stavět luxusní vily, malé paláce a letní rezidence, s nimiž vznikly i nové silnice, železnice nebo osvětlení. Někdejší rybářská obec se proměnila v nejprestižnější letovisko nejen portugalské aristokracie.
Zajímavými osobnostmi se to zde hemžilo i v polovině dvacátého století. Portugalsko bylo pod vedením Salazara za druhé světové války neutrální. Oblast Cascais–Estoril se tak stala jedním z nejvýznamnějších exilových center Evropy. Za neutralitou sem mířily nejen politické špičky, ale i agenti všech významných stran konfliktu.
Na ulicích Cascais se střetávali špióni britské MI6, Gestapa, OSS (předchůdce CIA) nebo sovětské NKVD. V případě nacistů bylo Cascais vyhledávané až do samého konce války. Z nedalekého Lisabonu - kam se dnes dostanete z Cascais vlakem za tři eura - mnoho z nich spěšně odlétalo nebo odplouvalo do Ameriky.
Coby důstojník britské námořní rozvědky zde během války působil i Ian Fleming, autor románů o Jamesi Bondovi. Při psaní dílu Casino Royale se britský spisovatel inspiroval zdejším hotelem Palácio Estoril a jeho hosty z řad exilových králů, diplomatů, uprchlíků a špionů.
„Když byla Evropa bombardovaná, oni si zde užívali zmrzlinu,“ glosuje náš průvodce soudobým Cascais André. Zmrzlinou značky Santini se ve vedru chladíme i my. Jde o rodinný podnik Italů, kteří do Cascais emigrovali po válce a založili zmrzlinářský byznys.
Dnes jsou jejich stánky s vertikálními červenobílými pruhy k nepřehlédnutí v celém Portugalsku. V nabídce je i pomerančová příchuť, ke které se váže historický funfact. Protože to byli často portugalští mořeplavci, kdo v raném novověku přivážel do Evropy nové a sladké odrůdy pomerančů z Asie a čile s nimi obchodoval, ovoce se s Portugalci úzce spojilo.
Natolik, že v některých jazycích dostalo jméno právě po této zemi. Takže zatímco Češi znají pomeranč, Rumuni mají portocală (od Portugalia), Řekové portokáli, arabština zase pracuje se slovem burtuqāl. A i pomerančová zmrzka z dílny Santini stojí skutečně za to. Nezřídkakdy se na ni stojí fronty, ostatně Cascais je až překvapivě nabité turisty. Pro pomeranče často míří i na městský trh Mercado da Vila.
I Cristiano Ronaldo ukázal na Cascais
„Hodně lidí mluví o overtourismu jako o problému, ale zapomínají na to, že to byl cestovní ruch, který po světové finanční krizi dal mnoha lidem dobrou práci. Zároveň je ale pravda, že i kvůli krátkodobým pronájmům typu Airbnb prudce zdražuje bydlení, takže si jej spousta místních nemůže dovolit,“ říká André. Nemovitosti a pozemky na zdejší riviéře patří k vůbec nejdražším v zemi.
Exkluzivita místa přilákala třeba Cristiana Ronalda. Legendární fotbalista letos dokončil výstavbu ultraluxusní vily ve čtvrti Quinta da Marinha. Na pozemku o dvanácti tisících metrech čtverečních investuje podle odhadů až 35 milionů eur, tedy necelou miliardu korun.
Dům vybavený bazény, fitness centrem, spa či kinem však Ronaldova rodina údajně nechce používat jako hlavní bydliště, a to kvůli nedostatku soukromí. Vila tak měla být krátce po dokončení nabídnuta k prodeji.
Unikátní palác nedaleko Lisabonu
Skutečný luxus však leží jinde a běžného turistu stojí jen dvanáct eur. Palácio de Monserrate se nachází jen asi třicet kilometrů od Lisabonu. Sir Francis Cook koupil tento romantický palác v druhé polovině devatenáctého století, zásadně jej přestavěl a především rozvinul unikátní koncept zahrad.
Cook byl extrémně bohatý, najímal zahradní architekty a botaniky, rostliny sem nechal vozit z celého světa. Takže si tu na jednom místě můžete užít agáve z Mexika, tropické keře z Brazílie, japonské kamélie, horské rhododendrony z Himaláje, sukulenty z Afriky, eukalypty z Oceánie nebo okrasné květiny z Evropy.
Cookova rodina se začátkem minulého století dostala do finančních potíží - naštěstí pro zahrady. „Park proto byl dlouho zanedbaný a část zahrady jaksi zdivočela,“ vysvětluje průvodce. Paradoxem je, že právě díky nekontrolovanému prorůstání původně symetricky sázených rostlin vzniklo kouzlo divokosti.
Navzájem se prorůstající stromy, keře a další nádhery z nejrůznějších koutů planety sem jezdí obdivovat turisté rovněž z celého světa. Z Prahy se lze dostat do Lisabonu například s TAP Air Portugal, přímou linkou sem létá osmkrát týdně.
