Jakmile šumavské hory a pláně pokryje první sníh, zamíří první nedočkavci na sjezdovky nebo nekonečné běžkařské stopy. Ale i bez lyží si tu člověk užije – třeba pěší túru podél zamrzlých horských potoků nebo výpravu k rysím a vlčím výběhům.
Jedno z našich nejrozlehlejších pohoří se rozprostírá v délce sto devadesáti kilometrů na pomezí Čech, Bavorska a Horních Rakous. Odpradávna to byl kraj hlubokých a těžko přístupných lesů, však také název hor pochází z praslovanského slova šuma, které znamená hvozd.
Nejvýše položený královský hrad
Kdo směřuje do centrální Šumavy od Sušice, nemůže minout odbočku k našemu nejvýše položenému královskému hradu. Hrad Kašperk se vypíná na úpatí hor ve výšce 886 metrů nad mořem jako pomyslný strážce zdejších temných hvozdů. Postaven byl uprostřed nádherné přírody na pokyn Karla IV. k ochraně hranic, Zlaté stezky a zlatonosné oblasti okolo Kašperských Hor.
Samotný hrad je sice v zimním období uzavřen, o to více si však návštěvníci mohou vychutnat klid v okolních lesích a potěšit se nádherným výhledem na Kašperk, který se otevírá od zříceniny Pustý Hrádek, vzdálené od Kašperku zhruba 400 metrů. Odtud lze z výšky 924 metrů obdivovat nejenom dvě mohutné hradní věže, ale také velkou část šumavského podhůří a hraničního hřebene.
Nedaleké Kašperské Hory leží těsně před hranicí Národního parku Šumava. Město s bohatou historií těžby zlata leželo na západní větvi Zlaté stezky, která obchodně spojovala bavorský Pasov s českými zeměmi. V Kašperských Horách se nachází Muzeum Šumavy s expozicí sklářství nebo historie života na Šumavě.
Procházka podél Vydry a vlčí výběh
Silnice od Sušice na Modravu za odbočkou na Kašperské Hory míří k Čeňkově pile. Kousek pod mostem lze spatřit soutok Vydry a Křemelné, kde vzniká řeka Otava. Otava tak patří k nemnoha našim řekám, které jsou „bez pramene“, protože i vydatnější Vydra vzniká spojením Modravského a Roklanského potoka.
Pro zimní Šumavu je typický skokový nárůst sněhové pokrývky. Mnohokrát se mi stalo, že na Čeňkově pile nebylo po sněhu ani památky, stačilo však vyjet z údolí Vydry pár kilometrů do Srní a ocitl jsem se ve zcela jiném světě.
Čeňkovu pilu ale ještě neopouštějme, tady totiž začíná nádherná zimní pěší trasa vedoucí proti proudu Vydry ke čtyři kilometry vzdálené Turnerově chatě. Široká cesta se vine podél břehů divoké horské řeky, jejíž koryto je doslova zasypáno obrovskými žulovými valouny. Srdce geologa zaplesá při podrobnějším pohledu do řečiště na obří hrnce. Různě hluboké mísy jakoby vysoustružené v balvanech vznikají vířivým vymíláním pískem a kamením za vyšších stavů vody. V zimě tu lze obdivovat nádhernou výzdobu zamrzlé řeky s mnoha rampouchy, ledopády a s ledem obalenými kameny.
Ke kamennému moři
Po necelé hodince chůze se nad cestou otevírá les a objevuje se jedna z hlavních zajímavostí naučné stezky Povydří: kamenné moře. Rozsáhlé suťoviště vzniklo mrazovým zvětráváním skal a následným sesouváním žulových bloků do údolí. Nedaleká Turnerova chata stojí při ústí Zhůřského potoka, ve stráni nad hučícím tokem. Je to jediná veřejně přístupná chata v I. zóně Národního parku Šumava a celoročně nabízí občerstvení.
ětšinou už vidět běžkařské stopy směřující k Antýglu, pěšky lze s opatrností ke stopám dále pokračovat ke Klostermannovu mostu. Tady lze Vydru přejít na druhou stranu a pokračovat po žluté turistické značce k vlčí naučné stezce, která vede k vlčímu výběhu u Srní. V celoročně otevřeném výběhu o rozloze tři hektary je možné z vyvýšených lávek pozorovat vlčí smečku v jejím přirozeném prostředí.
Stopa!
Na Šumavě nalezneme přibližně 450 kilometrů udržovaných stop a perfektní značení. To vše sem láká velké množství lyžařů, přesto ale málokdy bude mít člověk na rozlehlých šumavských pláních pocit přelidněnosti.
Od Srní, respektive Čeňkovy pily lze dojet autem po pár kilometrech na Modravu. Pro vyznavače běžeckého lyžování představuje obec na soutoku Modravského a Roklanského potoka jednu z nejlepších základen, stopy se tu rozbíhají do všech světových stran.
Modravou prochází i šumavská magistrála, 140 kilometrů dlouhá páteřní trasa mezi Železnou Rudou a Lipnem. Západním směrem vede z Modravy magistrála přes Javoří pilu a sedlo Předěl do Prášil, odkud stopy pokračují do regionu Železnorudsko.
Z Předělu lze vystoupat na vrchol Poledníku, který je výškou 1315 metrů nejvyšším bodem, kam je možné se na Šumavě dostat na běžkách. Jen pozor na to, že bufet i rozhledna na Poledníku jsou v zimě uzavřené, rozhledy jsou díky vrcholovým holinám ale i tak perfektní.
Opačným směrem vede z Modravy magistrála podél Modravského potoka k Březníku a pak stoupá přes Černou horu k prameni Vltavy. Odtud se od magistrály lze odklonit a sjet po velmi oblíbené trase podél Teplé Vltavy na Kvildu.
Magická samota
Tulákům na backcountry lyžích nebo sněžnicích lze doporučit zeleně značenou Starou březnickou stezku, vedoucí z Modravy na Březník. Tato trasa vyšplhá na Modravskou horu, odkud se díky rozsáhlým holinám otevírají výhledy na Roklan. Přes Cikánskou slať dál cesta vystoupá na úbočí Studené hory s výhledy na Malou a Velkou Mokrůvku a sjede na Březník.
Samota Březník patří podle mého názoru k nejmagičtějším místům na Šumavě. Snad je to dáno její odlehlostí, snad úchvatným výhledem na pyramidu hory Luzný nebo tím, že do zdejší hájovny zasadil Karel Klostermann děj románu Ze světa lesních samot.
Na Březníku v současné době cesty končí, nejde pokračovat k hraničnímu Modrému sloupu a dále na vrchol Luzného. Ochrana přírody zapovídá navštívit i nedalekou Roklanskou chatu, která byla za první republiky oblíbeným turistickým cílem s možností občerstvení a noclehu. Vrchol Luzného a Roklanu tak lze navštívit pouze z německé strany.
Pláně a skotský skot
Kdo z Modravy vystoupá na Filipovu Huť, octne se na proslulých šumavských pláních. Vrcholové louky tu střídají lesy a rašeliniště a relativně plochá krajina nabízí ideální podmínky i pro méně zdatné běžkaře.
Lyžařské stopy klesají z Filipovy Huti k Horské Kvildě ležící u kdysi zlatonosného Hamerského potoka. Roztroušené horské chalupy, louky a zaoblené kopce vytvářejí typický obraz klenotu šumavských plání. Obec leží ve výšce 1070 metrů nad mořem a dnes zde žije zhruba 60 stálých obyvatel. Nebylo tomu tak ale vždy, do druhé světové války, v dobách největšího rozvoje obce, zde žilo až 600 lidí. V poslední době tu ale vyrostlo několik nových stavení a zdá se, že návrat lidí do jedné z nejvýše položených obcí u nás bude ještě pokračovat.
Na pastvinách u Horské Kvildy lze i během drsné zimy spatřit dobytek. Plemeno Highland pocházející ze Skotska ze skromných podmínek náhorních vřesovištních planin vyniká odolností a vitalitou a ani v drsných zimních podmínkách nepotřebuje ustájení. Rodinná farma Highland Horská Kvilda je chová v zachovalém horském prostředí a přispívá tak k ozvláštnění zdejší krajiny.
Šumavské výšky a trocha safari
Z Horské Kvildy si běžkaři opět mohou vybrat z mnoha směrů: lze jet po upravovaném okruhu přes Zhůří na Zadov se závodními tratěmi nebo vyrazit přímou cestou k rozcestí Zlatá Studna, případně zvolit směr na Kvildu. Kvilda je nejvýše položenou obcí v České republice a jedním z hlavních turistických středisek Šumavy. Lyžařská stopa mezi Kvildou a Horskou Kvildou patří mezi nejvytíženější na Šumavě, byla by ale škoda vynechat tenhle úsek vedoucí kolem slatí a po nádherných šumavských pláních.
Nelyžaři mohou u Jezerní slati vystoupat na dřevěnou rozhlednu s výhledem na rozsáhlé vrchovištní rašeliniště a horu Sokol. Nedaleko se nachází bezbariérová Jelení naučná stezka a jelení a rysí výběh s pozorovacími přístřešky. Nejde však o zoologickou zahradu, spatření těchto plachých obyvatel Šumavy v jejich přirozeném prostředí vyžaduje trpělivost a někdy i trochu štěstí.
Zaniklé obce Prášilska
Jakmile sněhová peřina pokryje šumavské louky, zmizí pod ní spousta krajinných detailů prokazujících bývalé lidské osídlení. Z bělostných plání tak vykukují často jen kovové kříže nebo mohutné solitérní jasany, lípy nebo jeřáby, které lidé sázeli u svých stavení.
Na Šumavě najdeme bezpočet zaniklých obcí, většinou to bývaly příhraniční sklářské a dřevařské osady, jejichž konec přišel s poválečným vysídlením německých obyvatel, vznikem vojenských prostorů nebo s ustavením hraničního pásma v padesátých letech.
Jednou z mála dochovaných budov zaniklých obcí je hřbitovní kaple svatého Kříže v bývalé obci Hůrka. Sem se lze vydat pěšky nebo na běžkách od parkoviště v Nové Hůrce, cesta je dlouhá jen asi 2,5 kilometru. Osud sklářské obce zpečetilo hraniční pásmo, v němž se Hůrka ocitla. Dnes tu můžeme spatřit již zmíněnou kapli svatého Kříže z roku 1820, vedle níž stojí základy kostela svatého Vincence Ferrerského
