Chci zpět do repre a světový titul | E15.cz

Chci zpět do repre a světový titul

Michael Daněk

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Po desetiletém angažmá ve florbalové reprezentaci zamířil Zdeněk Skružný trénovat pod Ještěd.

Společně s Davidem Zlatníkem a Švýcarem Saschou Brendlerem získal s reprezentací druhé místo na mistrovství světa před sedmi lety, s pomocí Fina Passiho Tilanderemana na světovém šampionátu v Česku před třemi lety místo čtvrté.

Uznávaný odborník Zdeněk Skružný už dva roky trénuje extraligové florbalisty FBC Liberce.

Liberec se aktuálně krčí nade dnem tabulky. Jaký máte letos cíl?

Cílem je určitě play-off . Ztrácíme nějakých osm bodů na playoff , a kdybychom to dokázali vybojovat, byl by to skvělý úspěch.

Jak s odstupem času hodnotíte úroveň florbalu v Liberci?

Mám srovnání s Prahou. Tam jsem trénoval Tatran Střešovice a co do zázemí je Liberec na špičce. Ve sportovním areálu v Dobiášově ulici máme možnost chodit na regenerační linku, trénujeme na aréně, kde jsou skvělé povrchy. Dobrý je i realizační tým v podobě fyzioterapeuta a kondičního trenéra, což je základ.

A jak ze srovnání s Tatranem vychází Liberec herně?

To se nedá srovnávat. Pět let ve florbalu je mnohem víc než pět let v jiném sportu. Florbal jde hrozně rychle dopředu.

Jak často trénujete?

Trénujeme čtyřikrát týdně, což je ligový nadstandard. Tenhle plán vznikl už dříve, než jsem přišel do Liberce. Vedení chtělo dělat trošku víc než ostatní. Chodíme třeba i do bazénu. Máme i kluka, co nám dělá fyzioterapii a kondici. Je to zároveň kondiční trenér u Slovanu Liberec, takže špičkové zázemí.

Kolik je v Liberci registrovaných hráčů?

Nejsem si jistý, ale asi kolem tří stovek. Jsme jeden z největších oddílů v republice. To je to, co se mi líbí. Je to nabídka pro všechny. Ať přijdou v jakémkoliv věku, mají šanci si zahrát. Dětské kategorie máme rozdělené od těch nejšikovnějších po ty méně šikovné. V A týmu máme dvaadvacet hráčů.

Co vlastně tolik lidi táhne k florbalu? Zájem o něj raketově roste.

Asi ta jednoduchost. Prostě přijdou na první trénink a hned můžou hrát, dát gól. Když půjdou hrát hokej, musí se naučit bruslit. Když půjdou na volejbal, musí se naučit odbíjet. Kdežto do míčku se hokejkou trefí téměř každý.

Je to i proto, že oproti hokeji je cena výbavy daleko menší?

Právě s hokejem bych florbal nechtěl srovnávat. Myslím si, že oproti ostatním sportům je už dost podobná. V Liberci je to pro děti někde mezi čtyři a půl a pěti tisíci ročně. Už to není, jak se vždy říkalo, levný sport.

Kdy jste se vy k florbalu dostal?

Poměrně brzy. Já jsem učil na základní škole v Praze 6. Jeden náš bývalý žák začal na Tatranu někdy v roce 1993 hrát florbal. Byli jsme hokejová škola a právě ten žák přišel a k florbalu nás tak nějak dovedl. S velkým fl orbalem jsem začal v roce 1997. To začala i moje spolupráce s Tatranem. Předtím jsem hrál do třiceti hokej.

V čem se od té doby florbal změnil?

Asi ve všem. Když si vezmete dvacet let hokeje nebo fotbalu, je to stejné. Tady šlo i o organizaci sportu. Já jsem k tomuto vývoji sportu docela kritický. Myslím si, že nám to v řadě věcí ublížilo. Ten vývoj strašně předskočil dobu.

Jak si v celosvětovém měřítku stojí český florbal?

Na minulém mistrovství světa jsme byli třetí, to je dobrá vizitka. Třetí čtvrté místo je reálný stav českého florbalu. Určitě chceme výš, někam před Švédy a Finy, ale je to dlouhá cesta.

Kam se podle vás může florbal ubírat dál?

Florbal by měl zůstat fl orbalem. Takovým sportem, který může využít každý. Tak to funguje i tady v Liberci. Kdokoliv přijde, může hrát. Na druhou stranu, jelikož dělám pro fl orbalovou unii oblast reprezentace, chtěl bych, abychom mohli s těmi hráči zacházet profesionálněji a tvrději. Bylo by fajn založit nějaká florbalová centra po vzoru hokeje a tlačit na ty kluby, aby vychovávaly hráče.

Autor: Michael Daněk

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video