Cho Oyu zasypala horolezce sněhem

Čtyřem z pěti českých horolezců se podařilo splnit si svůj sen. Radovan Marek, Pavol Lupták a Kamil Bortel pod vedením zkušeného vůdce Leopolda Sulovského pokořili vrchol šesté nejvyšší hory světa Cho Oyu na hranicích Nepálu a Tibetu. „Celou hodinu jsme nahoře obdivovali sluncem zalité hory. Kdo to jednou zažil, ví, proč se tam každý horolezec touží vrátit,“ řekl Kamil Bortel, rodák ze Štítiny u Opavy.

Začaly padat laviny

Stačilo přitom málo a zapsali by se do historie horolezectví jako první, kteří tuto horu překonali úplně novou cestou.
„Připravovali jsme s Radovanem pro ostatní další úsek nahoru. Jenže pak celý den sněžilo. Stan jsme měli postavený na malé plošině téměř kolmé stěny v sedmi tisících metrech. Napadlo asi čtyřicet centimetrů sněhu a pak začaly padat laviny,“ vzpomínal na nebezpečnou situaci horolezec.
První laviny odklonila skalní věž, další je zasypala ve stanu. Jen co se vyhrabali a přivázali na lano, přišla lavina největší. „Ozval se šílený hukot. Lavina odnesla stan a my zůstali v naprosté tmě viset na stěně,“ líčil horolezec. Štěstí však nakonec dvojici přálo a dole pod stěnou je s úlevou přivítali ostatní členové expedice. Protože se ale počasí stále nechtělo umoudřit, pětice se vrátila do základního tábora. Ten se mezitím změnil v rušné městečko. V té době tam přebývalo asi pět set lidí. „Žádali jsme o prodloužení víza. Stačilo by nám sedm až deset dnů a určitě bychom to dokázali. Jenže Číňané v obavě před demonstracemi uzavřeli Tibet a povolení nám nedali. Proto jsme se nahoru vydali klasickou cestou,“ řekl pětačtyřicetiletý horolezec, který do Himálaje v říjnu vyrazil už posedmé. Každý člen výpravy vyrazil nahoru s dvaceti až pětadvacetikilovým batohem na zádech. Kromě oblečení nesli stan, spací pytel a horolezecké vybavení.

Klient na laně jako koza

Horolezci už nepotřebovali aklimatizaci, a tak vynechali třetí výškový tábor a ze 7200 metrů se čtyři z nich vydali přímo na vrchol. „Lukáš se musel vrátit, protože si zapomněl v táboře mačky. Vyrazili jsme ve tři ráno, až do osmi jsme šli ve tmě, při minus sedmatřiceti stupních Celsia. Ve dvě odpoledne jsme byli nahoře,“ řekl horolezec a upozornil, že ani klasická cesta nebyla žádná turistická vycházka, jak si mysleli lidé, které cestou potkávali. „Vypadalo to jako hora šílenců a sebevrahů. Lezli tam lidé, kteří se teprve učili slaňovat a platili si průvodce jako v cestovce. Někteří šli s kyslíkovou maskou, hadicí připojenou na průvodce s bombou za nimi. Druhý před nimi je táhl na laně jako kozu,“ popisoval Bortel.
Závěr expedice si se dvěma kolegy zpestřil ještě jízdou na horských kolech. „Šlapali jsme z čínsko-nepálské hranice sto dvacet kilometrů až do nepálského hlavního města Káthmándú,“ řekl Bortel.