Přišli na to, že kůže nejméně jedenácti druhů chobotnic obsahuje specifický protein pigmentu čili opsin, který se vyskytuje také v oku těchto hlavonožců. Právě díky tomuto proteinu dokáže samotná kůže do určité míry reagovat na světlo.
Chobotnice tak „vidí“ své nejbližší okolí, i když se právě nenachází v jejím zorném poli. Ramirez a Oakley vycházeli z dřívějších domněnek, které tento mechanismus předpokládaly. Nejenže se jim ho podařilo potvrdit, ale přišli i s dalším překvapivým zjištěním. Kůže hlavonožce dokáže do jisté míry reagovat na změnu osvětlení sama – tedy i v případě, že je zcela oddělena od nervové soustavy.
Vědci zjistili, že chromatofory čili buňky měnící barvy kůže chobotnice, reagovaly nejsilněji na modré spektrum světla, kdežto na červené téměř vůbec. Opsiny podle výsledků výzkumu, který publikoval Journal of Experimental Biology, sice nemohou chobotnici poskytovat podrobný obraz okolí, ale nepochybně spolupracují při detekci a reakcích na živočichovo okolí. Oba biologové se teď snaží podrobně popsat objevený mechanismus a zjistit, zda se nenachází u dalších hlavonožců.
