Za komunismu platilo, že nejlépe se mají řezníci, číšníci, zelináři a taxikáři. Zatímco se řezníci, zelináři a do jisté míry i číšníci špatné pověsti během dvaceti let zbavili, pachuť nečistých kšeftů ve slově taxikář zůstává stále. Redaktorka Sedmičky udělala test karlovarských taxikářů, aby zjistila, jak jsou na tom s poctivostí. Čtyřikrát podnikla v různých převlecích trasu od Tržnice k hotelu Imperial a zaplatila čtyři různé ceny. Rozdíl mezi nejlevnější a nejdražší jízdou byl sto čtyřicet tři korun.
Bez lístku? Ano
„Dobrej, hodíte mě k Imperialu bez lístku? Kolik mě to vlastně bude stát?“ zkouší přisprostlým hlasem prvního taxikáře redaktorka. Na sobě má deset let starý model a na hlavě děravého poválečného kulicha po babičce. Uspěje. Sympatický taxikář jí slíbí, že za „sto dvacet bez lístku“ ji klidně odveze. S lístkem by to prý bylo za sto čtyřicet. „Kšefty jsou slabé. Rusů je tu dost, ale jezdí spíš s cestovkami. Ty jim zprostředkují i různé výlety,“ říká taxikář. Cestou jí ochotně radí, jak se dostane zpět do centra.
O pět hodin později zaplatí redaktorka coby anglicky mluvící turistka v černých brýlích za stejnou cestu dvě stě šedesát tři korun. Tedy víc než jednou tolik. O účtenku si navíc musí říct. Neslavně dopadne také jako úspěšná obchodnice na vysokých podpatcích, která spěchá do hotelu na schůzku. Taxikář jí opět nedá lístek a chce po ní sto padesát korun. „Nefunguje mi tisk, ale vypíšu vám ho ručně,“ říká řidič. Na lístku je místo sto padesáti ještě o deset korun víc.
Dojmy z karlovarských taxikářů nevylepší ani poslední testovaný řidič, ke kterému redaktorka přichází s dotazem, za kolik by ji bez lístku svezl k Imperialu. Domlouvají se na sto třiceti korunách. „Včera skončit bylo pozdě,“ hodnotí muž své povolání. S taxikařinou prý začal před sedmi lety, protože hledal slušně placenou práci. „Od rána jste můj druhý zákazník, asi tak vám to řeknu,“ konstatuje taxikář smutně. Prozradí i to, že brázdit městské ulice v noci se nevyplatí, proto si dá radši „pivko“ a v klidu se vyspí. „Dřív jezdili pravidelní zákazníci. Například holky, které dělají servírky v restauracích. Teď ale nemají peníze,“ říká. Rozhovor o nedostatečných příležitostech mladých lidí z Varů zakončuje redaktorka opět u Imperialu.
Dopředu a povídat!
Inspektoři České obchodní inspekce by z takových zkušeností radost neměli, místní naopak jásají. „Nejlepší je zeptat se taxikáře, kolik by vás stála cesta bez lístku na konkrétní místo. Sedejte si vždy k němu dopředu, ať si s ním můžete pěkně popovídat. Někdy funguje také to, že máte jen stovku, a zda by vás za ni někam svezl. Nesmíte mít ale přemrštěné požadavky,“ říkají redaktorce mladí lidé, kterých se na levné cestování taxíkem zeptá cestou do lázeňského centra.
Stejně optimisticky se kupodivu tváří také inspektoři České obchodní inspekce. Od začátku roku kontrolovali místní taxikáře čtyřikrát. Nedostatky zjistili pouze v jednom případě. „Nejčastěji chybují v tom, že neseznámí zákazníka s cenami služeb, jedou bez zapnutého taxametru nebo zákazníkům nedají doklad o jízdě,“ říká Marie Svachová, zástupkyně ředitele plzeňské ČOI.
K pochybením taxikářů mají co říct i karlovarští policisté, kteří si na ně došlápli minulý týden. Zkontrolovali jich šestadvacet, polovina z nich neměla své náležitosti v pořádku.
Karlovy Vary jsou po Praze jediným městem v republice, kde magistrát reguluje maximální ceny taxislužeb. Vyhláška platí od roku 1998, ale vedení města ji pravděpodobně zruší. Taxikáři totiž požadují zvýšení nástupních sazeb a sazeb za čekání. Vedení města se chce s nimi sejít a o zrušení vyhlášky si promluvit.
