Odchovanec frýdecko-místeckého fotbalu už několik let obléká dres dorosteneckých celků Baníku Ostrava. Na svém kontě už však má i starty v reprezentaci a první nádherný gól v jejích barvách na turnaji Václava Ježka.
Jak sportovec, jako jsi ty, tráví Vánoce?
Tuhle sezonu jsem dost marodil. Takže celou zimu, a přes Vánoce to platí rovněž, na sobě budu muset hodně makat, abych nabral fyzickou kondici. To, co stačí v klubu, totiž nestačí v reprezentaci. O tom jsem se přesvědčil v kvalifikačním utkání proti Nizozemí na Maltě, ve kterém jsem fyzicky odpadl. Bylo to pro mě tenkrát velké ponaučení, za které jsem rád.
Oblékáš dres Baníku Ostrava a nějakou dobu už působíš také v mládežnických reprezentačních výběrech. Musíš si přes Vánoce hlídat váhu nebo tohle vůbec neřešíš?
S váhou jsem nikdy problémy neměl. Letos jsem však o Vánocích musel přizpůsobit stravu tak, abych mohl hodně trénovat.
První reprezentační pozvánku jsi dostal už v kategorii do šestnácti let. Jaké byly tvé bezprostřední pocity?
Hodně mě to potěšilo. Byla to tenkrát pozvánka na čtyřdenní kemp. Tenkrát na něj od nás z klubu jelo hned pět fotbalistů.
Musí to být příjemný pocit poznat nejlepší fotbalisty své věkové kategorie.
No tak to každopádně. Navíc na každém reprezentačním srazu si člověk užije spoustu legrace.
Určitě ale takové kempy nejsou jen o zábavě, že?
Samozřejmě na prvním místě zůstává fotbal. Tréninky jsou na nich jiné než v klubu. Každý hráč se chce ukázat v tom nejlepším světle. Pracuje víc než na sto procent, mnohem více se koncentruje. Je to dost náročné, ale zvládnutelné.
Dospělé reprezentační výběry si potrpí na komfort luxusních hotelů. Je tomu tak i ve vašem případě?
Dalo by se říct, že ano. Většinou bydlíme v pěti hvězdičkových hotelech.
Takže se máte jako v bavlnce, že?
Stěžovat si nemůžeme, to je fakt. Strava bývá formou švédských stolů, takže si každý hráč vybírá podle své chuti.
Dostat se do reprezentace musí být ohromná pocta. Dosáhl už jsi s ní nějakých větších úspěchů?
Je to snad sen každého hráče zahrát si v barvách národního týmu. Byl jsem na kvalifikaci v Srbsku. Tam ovšem ještě jako náhradník. Později mi však trenér dal příležitost. Svými výkony jsem ho přesvědčil, takže mě pak začal stavět pravidelněji.
Který úspěch považuješ za největší?
Prvenství na turnaji Václava Ježka. Z této akce si dobře pomatuju především duel proti Norům, ve kterém jsem vstřelil svou první reprezentační branku. Tenkrát jsem napřáhl z hranice pětadvaceti metrů a můj projektil skončil přesně v šibenici. Byl to nádherný zážitek.
Zatím si věkem ještě dorostenec, ale nastupuješ už za juniorku Baníku Ostrava, která hraje třetí ligu. Co říkáš výkonům mladých fotbalistů Řezníka, Mičoly či Krauta, kteří už nastupují i v nejvyšší soutěži?
Jsou to sice mladí hráči, ale podstatně zkušenější než já. Jejich výkony se mi pochopitelně líbí. Je dobře, že dává trenér Koubek příležitost i těmto fotbalistům.
Ty si asi budeš muset ještě nějakou dobu počkat.
Přesně tak. Ale není kam spěchat. Zatím nastupuju za juniorku, za kterou chodí občas hrát i někteří hráči z A mužstva. Takže i v třetiligových zápasech můžu sbírat cenné zkušenosti po jejich boku.
Všechno nasvědčuje tomu, že se budeš živit fotbalem. Jakou soutěž by sis chtěl jednou zahrát?
Nad tím, jestli se budu živit fotbalem, až tak nepřemýšlím. Pokud však budu podávat kvalitní výkony, tak to přijde samo. Rád bych si někdy zahrál anglickou Premier League. Tato soutěž je velice rychlá a tvrdá. To by mi docela sedělo.
Kdo má největší zásluhu na tom, že jsi to ve fotbale tak daleko dotáhl?
Hlavně rodiče. Vždycky mě podporovali a od malička se chodili dívat na zápasy. Pokud to chcete někam dotáhnout, musíte mít taky štěstí na kvalitní trenéry. A to já měl jak ve Frýdku, tak Baníku i reprezentaci.
Zdá se, že žiješ skoro jen fotbalem. Máš vůbec čas věnovat se školním povinnostem a svým kamarádům?
Studuju poslední rok management obchodu a služeb. Na jaře budu maturovat. Žádný individuální plán nemám, takže je hodně náročné skloubit studijní povinnosti s fotbalovými. Někteří učitelé mi pomáhají, jiní jsou na mě nároční. S uvolňováním kvůli tréninkům, zápasům či soustředěním však problémy nemívám. Horší je pak dohnat učivo.
Dnes hodně sportovců pokračuje ve studiu na vysokých školách. Půjdeš také tímto směrem?
Hned po ukončení střední školy určitě ne. Chci se ještě více věnovat fotbalu. Budu na sebe náročnější, abych si splnil vytyčené cíle. Chci se dostat na kvalifikaci do Ruska a stát se členem širšího kádru hlavního mužstva Baníku Ostrava. V nadcházejícím období mě tedy čeká spousta práce a tvrdé dřiny. Člověku se často nechce, ale když chcete být úspěšní, musíte pro to něco udělat.
Volného času máš tedy skutečně hodně málo. Ale když už nějaký ano, jak ho trávíš?
Většinu času trávím s přítelkyní a s rodinou. Hodně rád chodím po obchodech nebo si s přítelkyní zajdu do kina či s kamarády hodit řeč na kafe.
Jak budeš trávit poslední den v roce a co bys do toho dalšího popřál sobě a čtenářům Sedmičky?
Na Silvestra budu s přítelkyní a s kamarády. Jinak doufám, že rok 2010 bude úspěšný jak po fotbalové, tak osobní stránce. Čtenářům bych chtěl vzkázat, ať si v životě jdou za svými cíli.
