Sedm statečných. Redakce e15 magazínu spolu s Asociací společenské odpovědnosti představuje sedm příběhů osobností, jež posouvají Česko k lepšímu tím, že budují kulturu dárcovství i v době, která dobrým zprávám příliš nepřeje.
David Lukeš už osmým rokem vede jednu z nejznámějších neziskových organizací v Česku – Centrum Paraple, která pomáhá vozíčkářům s návratem do aktivního života.
Bylo mu čerstvě dvacet let, když si 14. července roku 2001 šel s kamarády po fotbalovém zápase zaplavat do potoka. Při skoku do vody však dopadl tak nešťastně, až si zlomil páteř a nenávratně poškodil míchu. Lékaři mu následně oznámili zdrcující zprávu, že už se nikdy nepostaví na vlastní nohy. Přesto se nevzdal. David Lukeš dokončil studia na univerzitě, založil rodinu, začal se profesionálně věnovat vozíčkářskému ragby a dnes pracuje v neziskovém sektoru.
S Davidem si dáváme schůzku přímo v jeho kanceláři v pražských Malešicích. Ačkoli je ředitel Centra Paraple velmi zaneprázdněný, přivítá nás s širokým úsměvem na tváři. I během našeho rozhovoru neustále vtipkuje a srší pozitivní energií, přestože témata, o nichž se bavíme, zrovna radostná nejsou. „Když skončíte na vozíku, nejtěžší je se s tím psychicky smířit. Ze statistik vyplývá, že skoro každý pátý vozíčkář končí svůj život dobrovolně. A snad úplně každý o tom alespoň jednou zauvažuje,“ tvrdí Lukeš. „I mně trvalo nějaký čas, než jsem se duševně oprostil od svého dřívějšího života a pochopil, jak moc bude všechno jinak,“ dodává.
Počet nových klientů, kteří přicházejí do Centra Paraple, zůstává v průběhu let přibližně stejný, mění se ale příčiny jejich zdravotních potíží. „Dříve to bývaly hlavně úrazy, dneska jsou stále častěji na vině různá onemocnění míchy a bohužel se to nevyhýbá ani hodně mladým lidem. Našim nejmladším klientům je kolem šestnácti let,“ upřesňuje Lukeš.
Sedm statečných
Redakce e15 magazínu spolu s Asociací společenské odpovědnosti představuje sedm příběhů osobností, jež posouvají Česko k lepšímu tím, že budují kulturu dárcovství i v době, která dobrým zprávám příliš nepřeje.
Vždycky chtěl pomáhat
K filantropii měl David podle svých slov blízko už od dětství a zřejmě by se jí věnoval, i kdyby nebyl sám hendikepovaný. „Řekl bych, že mě v tomhle hodně ovlivnili moji rodiče. Od mala jsem se pohyboval v prostředí, kde si lidé vzájemně pomáhali a starali se jeden o druhého. Také na práva jsem původně šel s představou, že budu moct někoho hájit a stanu se třeba ombudsmanem,“ vysvětluje Lukeš. Krátce po své nehodě si to proto zcela přirozeně namířil do neziskového sektoru. „V Parapleti jsem jakožto vystudovaný právník nejprve radil s legislativou a potom jsem se přes správní radu dostal až na pozici ředitele,“ popisuje. Nutno dodat, že velice úspěšného ředitele.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
