Vedení divadla pozvalo Radka Balaše, který se specializuje na inscenování muzikálů. Po režii Josefiny a Hello, Dolly! tentokrát pro boleslavskou scénu vytvořil původní hudební produkci. Napsal ji podle románu Adolfa Branalda, s texty pomohl Jiří Suchý a hudbu si půjčili od George Gershwina. Zrodil se nový muzikál Dědeček automobil.
Jak to tehdy bylo
Příběh je zarámován setkáním novináře se starým automechanikem Františkem Projsou v podání hostujícího Dalimila Klapky. Ten vzpomíná na začátky výroby dopravních prostředků v Boleslavi od jízdních kol po automobily, ale také na svou první lásku.
Poslední Rumlova role
Mladého Františka hraje Matouš Ruml. Dobře zpívá, tančí, navíc stíhá postavu zdobit detaily. Že se v Boleslavi rodí mimo jiné talentovaný komik typu Jiřího Hrzána bohužel nepřehlédli ani ve Švandově divadle v Praze, kam od nové sezony Ruml nastupuje. Ve své poslední boleslavské premiéře je nepřehlédnutelný nejen díky hlavní roli, ale i jejímu podání.
Daří se ale i dalším z více než dvacítky herců a tanečníků. Balaš se nebojí režírovat je do velkých muzikálových scén. Skvěle funguje například výstup před přestávkou. Vedle toho nabízí také ztišené zamilované i komické scény před oponou.
Režisér hýří invencí. Někdy by ale celku pomohlo některý z nápadů obětovat a soustředit se více na příběh, který je dostatečně nosný. Některé vtípky a obzvlášť dějové odbočky jej totiž retardují, třeba výstup s tetou Agátou, byť jím režisér vytváří příležitost pro svou „Dolly“ Evu Reiterovou.
Balaš často své inscenační nápady opakuje při režii téhož titulu i na jiných scénách. Tento ušil na tělo Mladé Boleslavi, která by si zasloužila, aby u toho zůstalo. Okamžiků, kdy si Dědeček automobil přede, je totiž ve více než tříhodinové inscenaci hned několik. A boleslavský divák se s ním rád sveze.
