Den s bezdomovci: pohnuté osudy, nadávky i sen o podnájmu

Je slunečné pondělní odpoledne. Bezdomovec Miloš sedí před Krmelcem, jak místní nazývají boudu po bývalém bistru, pije pivo a čeká na svoji družku Hanku. Ta se ukáže za pár minut i s termoskou plnou horké kávy. „Odpojili nás od elektriky, tak jsem si to musela uvařit u kamaráda,“ vysvětluje Hanka.
Miloš Matulka je na ulici už sedmý rok a Anežka Medková, které kamarádi přezdívají Hanka, rok a půl. Letošní zimu přečkali společně v malém sklípku pod Krmelcem. „Za bydlení tady platíme tisícovku měsíčně,“ říká Miloš Matulka a smutně dodává, že peníze zaplatili muži, který prodával v kiosku. Nakonec se ale ukázalo, že budku vlastní někdo jiný. „Majitel nám slíbil, že sem přijede a rozhodne se, co bude,“ říká s nadějí v hlase Miloš.

Na pumpě žebráky nechtějí

V Hradci nejsou jediní, kdo nemají stálé bydlení a potulují se po ulicích. Jejich způsob života se mnohým lidem nelíbí. „S bezdomovci jsou tu stále nějaké problémy. Obtěžují naše zákazníky, po kterých chtějí buď peníze, nebo cigarety. Kromě žebrání tu močí po okolí,“ vyjmenovává provozní na čerpací stanici vedle Krmelce Ivana Marková.
Kromě benzinky chodívají lidé bez domova i na vlakové nádraží a často jsou k vidění také u supermarketů, kde popíjejí alkohol. Postávají u nákupních košíků a po zákaznících chtějí drobné. Radost z potrhaných a špinavých lidí nemají ani v Lidlu, kde na ně stejně jako u pumpy musí volat strážníky. „My tady máme službu, která dohlíží na to, aby bezdomovci neobtěžovali naše zákazníky,“ vysvětluje vedoucí prodejny Miroslav Jáchym.
A jak shánějí bezdomovci peníze? Někdy obejdou domy a zeptají se lidí, jestli nemají nějaký sběr. „Pak to prodáme do sběrny. Občas někoho poprosíme o nějakou tu kačku. Taky se jednou stalo, že sem přišel nějaký pán a dal nám každému dvoustovku. I takoví lidé se najdou,“ říká k tomu Miloš. Že by ale někoho otravovali, odmítají. Snad prý někdo z jejich známých. Ve středu v noci ale redaktorka Sedmičky na vlastní kůži poznala, že to není až tak pravda. Během večera je u pumpy ticho. Vše se ale změní asi půlhodinu před půlnocí. Prodavačka, která obsluhuje v občerstvení, si vyšla na cigaretu se zákazníkem. Opodál stojí dvě siluety. Miloš s Hankou. Včerejší noc Krmelec totiž někdo napadl. „Přijela dvě auta a začali po nás házet flaškami,“ říká Miloš, který je přesvědčený, že útočníky přivolali z benzinky. Proto začne kuřáky slovně napadat.
„Vy na nás posíláte lidi, vy…,“ křičí na ně. I poté, co muž odchází, není Miloš k udržení. Obě ženy na benzince zasypává nadávkami. Vyhrožuje i podpálením pumpy. Hanka ho důrazně krotí.
„Jen si je zavolej. Rád si na ně počkám,“ křičí Miloš poté, co jedna z prodavaček zavolala policii. Hanka se bojí, že Miloše odvezou, a pokouší se vyjednat zrušení ohlášení. Neúspěšně. Zanedlouho přijíždějí strážníci. Vychází žena od občerstvení a popisuje jim, jak je muž slovně napadal. Po chvilce dohadování strážníci domluvili Milošovi s Hankou, aby šli spát. Je znovu klid.
„Těm mladým holkám tady na benzince vadíme. Samy nevědí, co je to zůstat na ulici. Jsem zvědavý, co budou dělat, až dopadnou jako my. Teď je živí rodiče a mají kde spát a co jíst,“ brání se Miloš Matulka.

Vyučil se sklářem a přišel o práci

Devětadvacetiletý Matulka vypadá o něco starší, než ve skutečnosti je. Tvář má po letech na ulici ošlehanou a ruce zjizvené. Vyučil se sklářem v Chlumu u Třeboně, kde dva roky pracoval. Potom ještě chvíli dělal ve sklárně ve Včelničce. Práce ubývalo, a tak ho neminulo propouštění. „Byl jsem sklář a do skladu se mi tehdy nechtělo. Dneska bych byl rád, kdyby taková práce byla,“ lituje Matulka.
Doma dělal rodičům potíže, a tak ho vyhodili. „To proto, že jsem občas něco sebral, a taky jsem za to pak seděl. Ale za nic jiného než za čórku jsem zavřený nebyl,“ dušuje se bezdomovec. Dodává, že v červnu to bude osmnáct měsíců, co ho z vězení pustili. „Držím ho hodně zkrátka a dohlížím na něj,“ vysvětluje Hanka. Jedenačtyřicetiletá žena přišla do Hradce z Budějovic. „Odešla jsem od manžela, protože mi dal děti do děcáku,“ vysvětluje, proč bydlí v Krmelci. Ve sklepě malého domku nemá dvojice vodu ani elektřinu. Je tam sice komín, ale kamna chybějí. Hanka se svěřuje, že by si ráda našla pronájem. „Beru důchod. Po odečtení poplatků mi zbyde sedm tisíc na měsíc,“ počítá nahlas Hanka. Stranou, aby to neslyšel Miloš, ale požádá o půjčení stokoruny. „Ve středu mám důchod, tak to vrátím,“ slibuje. A co slíbí, také splní. Ve středu stokorunu vrátí, ani jí to nikdo nemusel připomínat. Dvojice z Krmelce a její kamarádi chodili hodně na záchodky na benzince. Teď jsou kvůli nim dveře zamčené, protože podle obsluhy dělali nepořádek. Začali proto raději chodit na nádraží. „No, připouštím, že se tu občas někdo vymočí na trávník. Ale taky sem chodí omladina a ta dělá větší nepořádek než my,“ zamyslí se Miloš a Hanka přikyvuje.