Do kavárny
Právě jsem dočetl knížku o dějinách prostituce ve starém Rakousku.
Jako ostříleného kavárenského povaleče mě zaujala pasáž o bordelech, které majitelé maskovali pod názvem Café. Nebyly většinou v centru, ale středu města co nejblíže, aby to ctihodní měšťané neměli daleko. Velké změny proti dnešku - málokdo by v kavárně čekal pokoje pro hosty, v horším případě maringotku na dvoře, kam se zákazníkem odběhla obsluha. Někdy se jich v boudě sešlo víc, intimitu zaručoval závěs. I tohle patřilo k poetice přelomu devatenáctého a dvacátého století. Jdu do kavárny, řekl jsem manželce a přemýšlel o tom, co se asi skrývalo za touhle větou před sto lety. Dám si černou kávu, malou a silnější. Díky za rok 2011, tenkrát by mi seděla na klíně baculka a tahala mě do maringotky.
