Mostecko / Kvůli smrduté mlze nebylo vidět téměř na krok, po silnicích jezdily autobusy se žlutými praporky. To bylo znamení pro Severočechy, že nemají zbytečně vycházet ven. Hmatatelné zničení životního prostředí trápilo lidi od sedmdesátých let nejenom na Mostecku, ale i Teplicku a Chomutovsku. Proto vyšli Mostečané v revolučním Listopadu do ulic. Politika byla až na druhém místě.
„První demonstrace byly opravdu ekologické,“ přisvědčil Petr Pakosta, který byl členem litvínovského hnutí Brontosaurus. Jeho členové dráždili svými protesty politické vedení už v sedmdesátých letech. Komunisté proto na besedy Brontosaurů podle Pakosty posílali své referenty.
Aby komunisté lidem z hnědouhelné pánevní zavřeli ústa, dávali jim peníze. Každoročnímu dvoutisícovému příspěvku říkali lidé pohřebné. „Bylo tuším čtrnáct kritérií, které musel člověk splnit, aby je dostal. Na Mostecku na něj dosáhl každý. To svědčí o tom, jak to tady vypadalo,“ dodal Pakosta. V porevoluční euforii se Severočeši těchto peněz vzdali. Chtěli, aby se za ně odsířily tamní teplárny a elektrárny.
„Teprve rok před revolucí tehdejší ministr životního prostředí Josef Vavroušek nechal zveřejnit statistiky, které potvrdily, jak špatná je tady situace. Nejvíc úmrtí, potratů, vysoké koncentrace škodlivin v ovzduší,“ řekl Pakosta.
Impulzem pro první mosteckou manifestaci byly i demonstrace v Teplicích. Na sportovním stadionu tam o špatném ovzduší mluvili studenti už 11. listopadu 1989. Příležitosti se jako první chopili mostečtí divadelníci. „Tehdy bylo několik týdnů v kuse nedýchatelně. Emise oxidu siřičitého byly vysoké. Herci Petr Rychlý a Tomáš Vacek měli malé děti. Shodli jsme se, že musíme něco udělat,“ potvrdil současný ředitel mosteckého divadla Jiří Rumpík.
