Doba se změnila, děti a mladí lidé tráví čas jinak než jejich rodiče
Zábava dnešních dětí a těch před dvaceti a více lety se určitě liší. „Nejlepší bylo, když se stavěl Balt u dnešního Kauflandu. Organizovali jsme na staveništi bitvy, střílelo se ze skobičáků, ale bojovali jsme i s těsněním do oken, které bylo složené na stavbě,“ vzpomíná devětatřicetiletý Milan Vojtík, který tehdy bydlel nedaleko Radouče. Jinak hrál hokej, na jiné kroužky nebyl čas.
„Kde jsem si hrála? Na klepadle před domem a samozřejmě na písku,“ odpovídá okamžitě jeho žena, dvaatřicetiletá Radka Vojtíková, která vyrůstala u Štěpánky. Sáňkovat chodila tam, zatímco Milan na svah z Radouče směrem k Podlázkám. Nyní už by to nešlo, dole je rušná silnice a seshora vede upravená stezka se zábradlími a dřevěnými moly.
Bruslilo se i na zamrzlé Klenici nebo Jizeře a v létě Boleslavané vyrazili na koupaliště nebo také na Krásnou louku. „Byl tam obrovský provaz na houpání a dalo se skákat do vody z mostu,“ říká Vojtík.
Na sídlištích byla všude velká pískoviště. „Holky se musely zouvat a svlékat z tepláků a mikiny na rohožce,“ vzpomíná na všudypřítomný písek matka dvou dcer Helena Pekárková.
Dnes se pískoviště musí na noc zakrývat, což vyžaduje správce, je jich proto méně. Právě kvůli přísnějším normám radní od vstupu do Evropské unie desítky hřišť zrušili.
Budují se ovšem nová s moderními prolézačkami, houpačkami a dalšími prvky. Oblíbená jsou místa v lese na Radouči či obří lanová pyramida na Štěpánce. Dohromady město spravuje kolem sto padesáti hřišť. A do konce roku v příměstských částech opraví nebo postaví další v celkové hodnotě 1,64 milionu korun.
Kromě dovádění na pískovištích před revolucí frčela také céčka a holčičky skákaly gumu. „V zadní kapse nikdy nesměla chybět,“ vybavuje si Pekárková.
Klasickou zábavou také bylo lezení na panely složené v okrajových částech měst, ani to dnešní děti neznají. Stejně jako běhání po městě po celé odpoledne, od příchodu ze školy až do stmívání.
„Nebyl takový provoz a děti většinou chodily v partách, nebyl problém přejít přes celou Boleslav kamkoliv, syna bych dnes takhle nepustil,“ říká Vojtík. Dnešní děti navíc jako by na podobné výpravy neměly čas. Jejich volnému času vládnou kroužky.
Nabídka nebyla velká
Před revolucí fungovala v Boleslavi lidová škola umění, Okresní a Městský Dům pionýrů a mládeže či dětský sbor Paprsek, mnoho dalšího kromě sportů už město nenabízelo.
Přitom dětí a mladých lidí do osmnácti let žilo v Mladé Boleslavi mnohem víc, na konci roku 1991, při prvním sčítání lidu po revoluci, jich bylo 13 274, zatímco na konci prosince 2008 téměř o šest tisíc méně, 7 439.
„Dnes fungují různá občanská sdružení, kluby při základních školách, děti mají velkou možnost výběru,“ říká Vratislav Houštecký z boleslavského domu dětí a mládeže (DDM). Nabídka se navíc stále rozšiřuje. Teprve čtrnáct dní například ve městě funguje taneční škola L & P Pik Dance, kterou si otevřel tanečník z Bailanda Petr Pik.
Změnila se i nabídka. „Dřív byl velký zájem o elektromodelářské, elektrotechnické kroužky, nyní už děti nemají potřebu něco takového vyrábět, protože si elektroniku koupí. V módě jsou prožitkové kroužky,“ říká Alena Holíková z DDM. Podle ní tak opadl zájem o rukodělné kroužky a boom zažívá tanec či stolní tenis.
A dětí chodí hodně, nabídka DDM nedostačuje poptávce. „Jen v Pavilonu se v kroužcích během týdne vystřídá tři sta dětí. My jsme proti nim neměli tak organizovaný čas, dnes mají děti každý den kroužek nebo jinou aktivitu, chodí na klavír, na housle, potom cvičit jógu a po cestě zpátky se ještě staví na florbale,“ říká s nadsázkou Holíková.
Stává se, že do podobného programu rodiče děti nutí. „Mají jinou pracovní dobu, dřív se všude ve dvě odpoledne zavřelo, dnes jsou v práci až do večera a nechtějí, aby děti byly samy doma, snaží se jim proto čas smysluplně vyplnit,“ říká Holíková. Na druhou stranu prý zná i mnoho aktivních dětí, které si nabitý program volí samy.
