S radostí jsem přijal pozvání na jedenácté pokračování tradičního turnaje dvojic v netradičních disciplínách. V sobotu se v Nové Bystřici v pohodové atmosféře soutěžilo v kuželkách a golfu.
Přestože mi den před konáním sportovní akce lidový léčitel nedoporučil zúčastnit se turnaje kvůli bolavým zádům, neodolal jsem. Neodradilo mě ani brzké vstávání. Během noci jsem se několikrát probral a mrknul na hodiny, abych náhodou nezaspal.
Na místo jsem dorazil s předstihem, a proto jsem mohl v klidu začít s běžnými předstartovními rituály. Nevynechal jsem nezbytné protažení.
Ke každému z turnajů patří losování. V jednom koši jsou nasazení kuželkáři, ve druhém golfisté. Do celkového hodnocení se sčítají umístění obou disciplín. Kdo dosáhne toho nejnižšího, vyhrává. Oba soutěžící se během hry střídají. V kuželkách po každém hodu, v golfu se započítává lepší rána jednoho z hráčů.
Nervozita a špatný začátek
Los mi určil osmapadesátiletého Antonína Havla (na snímku), který se zúčastnil devíti ročníků. Z toho hned třikrát stál na nejvyšším stupínku. Z deseti párů jsme šli do boje v poslední rundě. Jedinou výhodou bylo, že už jsme věděli, jak dopadli ostatní. Nervozitou se nám rozklepala kolena. Cítil jsem se ztuhlý. Výkon na první ze čtyř drah byl mizerný. Přesto jsme bojovali a výsledek se pomalu zlepšoval. Konečně. Srazil jsem všech devět kuželek. Psychicky se zvedl i spoluhráč. Skóre utěšeně narůstalo a soupeři zbystřili.
Po kuželkách z první pozice
„Nepřehánějte to. Nechcete donést pivíčko?“ hecovali nás. Útočili jsme na první místo. Vidina úspěchu nás vzájemně motivovala. Plácáním rukou po vydařeném hodu jsme ještě víc všechny protivníky deptali. „Je to tam,“ ulevil si spoluhráč, když to nakonec vyšlo.
Do odpoledního golfu jsme sice nastupovali z nadějné první pozice, ale tušil jsem, že to nebude jednoduché. Na rozdíl od kuželek patřím v golfu k absolutním outsiderům. Proto jsem spoléhal na spoluhráče, který našel v golfu zalíbení před čtyřmi roky a ovládá ho.
Míček jsem hledal v keřích
Zatímco se ostatní protihráči každým úderem blížili k jamce, já většinou hledal míček za stromem nebo v keřích. S přibývajícími údery se navíc začala ozývat bolavá záda. Jedinou úlevou bylo patování na greenu, kde stačila jen lehká rána.
Počet ran na našem kontě nebezpečně narůstal. I když jsme neznali výkony ostatních, tušili jsme, že se začínáme startovní listinou propadat. Nezabíralo už ani vzájemné povzbuzování. Přestávalo se dařit i spoluhráči. „Dlouhodobě mě bolí levá kyčel, která mě omezuje v pohybu,“ vysvětlil Havel své zdravotní problémy.
Naše trápení nešlo na golfovém hřišti přehlédnout. Tělesná bolest nás omezovala v pohybu.
V normě jsme zahráli pouze osmou a devátou jamku. Když jsem viděl, že se spoluhráči povedl dobrý úder, raději jsem šetřil poslední zbytky sil. Čekali nás totiž poslední dvě jamky, kde se započítávaly výsledky každého hráče.
I přes veškerou snahu jsem se nedostal pod deset ran. Zatímco soupeři už skončili, my dohrávali poslední jamku za deště. „Zaplať pánbůh, že už je konec,“ oddychli jsme si. Promočený až na kost jsem se dobelhal do klubovny.
Rozhodl až rozstřel
Výsledek mě v tu chvíli vůbec nezajímal. Jenom jsem přemítal, jestli druhý den kvůli bolesti zad vůbec vstanu z postele. Suché oblečení mi zlepšilo náladu. „Jdete na rozstřel,“ vyzval mě organizátor Karel Kotek a další dva soupeře znovu na hřiště, aby se rozhodlo o konečném pořadí. Skončil jsem druhý. To jsem ale ještě netušil, jak důležitý bod jsem nakonec získal. Přes veškerou snahu se totiž organizátorům nepodařilo konečné výsledky přede mnou utajit. Ti chtěli, aby se účastníci dozvěděli celkové pořadí až na slavnostním vyhlášení. Druhé místo jsme uhájili s náskokem jediného bodu před dalšími dvěma dvojicemi. „Víš, jak jsme dopadli?“ snažil jsem se napínat spoluhráče. „No jak asi, blbě,“ odpověděl mi zklamaně. „Představ si, jsme druzí!“ vyhrkl jsem. Havel polknul a po chvilce výstižně vystihl naše počínání. „Tak takové drama jsem ještě nezažil. Dohrávali jsme jen se sebezapřením a silou vůle.“ Stříbrný pohár, který jsem dostal, bude mít v mé síni slávy na delší dobu výsadní postavení. I za to, co všechno jsem musel kvůli němu v sobotu absolvovat a vytrpět.
