Patrové domy ve Fryštátě začali lidé stavět už ve středověku. Z historických knih se mohou čtenáři dozvědět o jejich původu, ale nejzajímavější historky se předávají z generace na generaci. „Například lidé z Bělidla, ale i ostatní karvinští starousedlíci znají spoustu údajů od svých prababiček či pradědečků. A některé z nich jsou opravdu zajímavé. Je dobře, že si je lidé pamatují a mezi sebou vyprávějí,“ potvrzuje Libuše Kolková, která se o místní historii Fryštátu zajímá již odmala. Ze starých příběhů se tedy zájemci mohou dozvědět, proč je místo u radniční věže vyhlazeno do hladka, kolik stála před sto deseti lety místní kašna a s čím se podnikalo v budově s domovním znamením U Salvátora.
Radniční věž a pranýř
Každého návštěvníka Karviné hned na první pohled upoutá na náměstí radniční renesanční věž s kamenným erbem knížecího rodu Piastovců. Po jednom z mnoha požárů ji stavební dělníci v roce 1823 snížili a zakryli jehlanovou střechou. Hodiny na věži byly kdysi ze všech čtyř stran, dnes jsou jen ve směru k náměstí. Na pravém rohu věže ještě dnes visí kousek železného řetězu, který sloužil kdysi jako veřejný pranýř. K němu se přivazovali provinilci před popravami, ale nejenom ti. „Na pranýři se ocitl třeba obchodník za lichvu. Tedy ten, co prodával své zboží draze a jeho kvalita neodpovídala ceně. Říká se, že na pranýři spoutávali na půl dne i ženy nevěrné, zlé, hádavé a pomlouvačné. Kolemjdoucí jim mohli nadávat a plivat po nich,“ uvedla Kolková. Dnes je místo pranýře do hladka vyhlazené. Kolemjdoucí si totiž na místo často sahají a věří, že jim to přinese štěstí.
Dům U Salvátora
Pokud chtějí Karviňáci vidět kousek z budovy Pražského národního divadla, nemusejí až do Prahy. Rodný dům doktora Julia Bayera má střechu postavenou právě podle něho. „Julius Bayer se narodil kolem roku 1841 lékárníkovi Josefu a Františce Bayerovým a zůstal věrný řemeslu svého otce. V domě totiž byla lékárna, kterou dodnes označuje i domovní znamení zvané U Salvátora (U Spasitele), kalich ovinutý hadem,“ píše ve své knize s názvem Historické jádro historik Rudolf Hrubý. V domě rodina Bayerova léky jen neprodávala, ale sama si je vyráběla. „Léky se vyráběly z bylin. Lékárníci k tomu potřebovali kvalitní studený sklep pro uskladňování mastí a tinktur a výbornou suchou půdu pro sušení bylin. A aby půda byla nejenom kvalitní, ale i hezká, nechali ji postavit podle střechy Národního divadla v Praze,“ vysvětlila Libuše Kolková. Julius Bayer nebyl jen lékárník, ale zapsal se do historie města svou knihou Pamětihodnosti města Fryštátu, kterou vydal ve svých osmatřiceti letech ve Vídni. „Kniha, která má dnes 131 let, popisuje památky, které jsou dodnes dochovány a jen díky Bayerovi můžeme poznávat své město a jeho osudy v dobách rozkvětu, válečných hrůz a požárů,“ říká Rudolf Hrubý.
Kašna za pět tisíc
Dalším skvostem na náměstí a oslavou kvalitní řemeslnické práce je kašna. Řemeslníci firmy Georga Wirtha z Vídně ji postavili z kamene vejcovce a perlovce. Samotnou fontánu pak udělali litinovou. „Litina ve velkém mraze nebo velkém teple praská a je opravdu neskutečné, že kašna nemá dodnes jedinou prasklinku,“ obdivuje práci starých mistrů karvinský řemeslník Josef Brzózek. Kašnu nabídl v roce 1900 karvinským radním mistr Georg Wirth tímto dopisem: „Nabízím Vám fontánu, velmi vkusného provedení, s vnitřně uloženým potrubím, bez nátěru a montáže za cenu čtyři tisíce devět set korun.“ Tehdejším radním se nabídka zalíbila a v místě, kde stála obyčejná studna, ke které chodily služky pro vodu, nechali postavit kašnu novou. Dělníku z firmy Georg Wirth trvala práce 140 hodin. „Radní spláceli kašnu vídeňské firmě prostřednictvím opavské banky ve třech zálohách,“ uvádí v knize Hrubý. Na kašně jsou vyobrazeny čtyři motivy, které znázorňují roční období. „Jaro představuje kytice květů, léto zase klasy obilí, k podzimu patří kalich s vínem a postava zimy má přes sebe přehozený kožich,“ popsala Kolková. Vodu pak chrlí ze svých tlam lví hlavy a kašnu zdobí i delfíni.
Lottyhaus podle Lotty
Levé křídlo zámku Fryštát se od nepaměti nazývá Lottyhaus. A odborníci se dodnes přou, jak tento název vznikl. „Stará verze říká, že budova byla pojmenována podle služek, které v patře nad konírnami bydlely. Kdysi se jim totiž obecně říkalo Lotty,“ uvádí Kolková. Další varianta říká, že Lottischen Haus, Lottyhaus čili Lottin dům je pojmenován podle nejmladší dcery Jana Larische-Mönnicha, Karolíně. „Bylo to právě v době, kdy bylo běžným zvykem přejímat francouzské vzory nejen v architektuře, literatuře a umění, ale také ve společenském a osobním životě. Ve šlechtických rodinách se tehdy také společenská konverzace převážně vedla v módní francouzštině. Jméno Karolína má francouzský tvar Charlotte, ve zdrobnělé formě Lotty. Proto Lottyhaus,“ uvádí ve své publikaci o Lottyhausu další verzi vzniku jména vedoucí správy zámku Fryštát Alexandra Rebrová.
