Dvanáct hodin v posádce záchranky

Co obnáší jejich práce asi tuší každý. Ostatně málokteré profesi se věnuje tolik seriálů. Často v nich vládne stres, napětí a adrenalin. Jak to ale vypadá ve skutečnosti? Redaktoři Sedmičky měli možnost být na jednu noc součástí posádky rychlé lékařské pomoci – tedy záchranky.
Dvanáct hodin máme být součástí posádky rychlé lékařské pomoci. Co od noční směny máme vůbec čekat? Bude noc strávená na záchrance plná akčních scén a hromadných havárií? Nebo budeme jenom čekat u telefonu na volání o pomoc?

Představa o klidné noci padá hned při příchodu. Ještě než stačíme najít našeho průvodce, ředitele Marka Obrtela, srazíme se na chodbě s pospíchající dvojicí v červeném. „Vy jste ti novináři? Tak pojďte rychle, máme výjezd,“ vyhrkne na nás řidič-záchranář. Pospícháme ven. U záchranky už na zbytek posádky čeká ředitel, dnes ve funkci lékaře, Marek Obrtel. Na zdvořilostní ceremonie není čas. „Posaďte se do zadu a připoutejte se,“ žádá nás lékař a už jedeme. Cíl první – restaurace U Vojtěchů. Pardubické ulice jsou po desáté večer téměř prázdné. Houkačka není potřeba. Jenom modrá blikající světla dávají náhodným chodcům tušit, že se řítíme za někým, kdo nás potřebuje.

Před restaurací vládne ruch. „Rychle! Jednomu našemu zaměstnanci se udělalo špatně,“ volají lidé na chodníku. Tříčlenná posádka záchranky připomíná skvěle sehrané trio muzikantů. Během pár vteřin jsme u asi čtyřicetiletého pacienta.
„Dobrý večer, popište nám, co se vám stalo,“ začíná se klidným hlasem vyptávat lékař. „Stěhoval jsem židle. Strčil jsem do nich a zamotala se mi hlava. Začal jsem hned zvracet,“ popisuje muž příčinu svých problémů.

Vyšetření trvá asi deset minut. „Příčin toho, co se pacientovi stalo, může být několik. Vypadá to na podvrtnutí krční páteře, ale musíme vyloučit i další možnosti. Odvezeme ho proto do nemocnice na neurologii,“ vysvětluje nám doktor Obrtel další postup. Za malou chvíli už je pacient v sanitce. Trojice záchranářů ještě měří EKG a už míříme do nemocnice. Za dvacet minut od výjezdu vykládáme muže na oddělení. Zatímco lékař ještě zůstává s pacientem, zbytek posádky uklízí a připravuje auto na další zásah. „Musíme převléct všechno, co jsme zašpinili. Tohle byl ale čistý výjezd,“ usmívá se řidič.
Vlastně až teď máme čas na vzájemné představení. Sestra specialistka Vladimíra Holéciová. U záchranky čtrnáct let. Řidič-záchranář Ondřej Poživil. Se sanitkou jezdí desátý rok. S rychlou lékařskou pomocí pak dva roky. „Dneska to byl třetí výjezd, přišli jste pozdě. Byli jsme u jednoho napadení a u zraněného cyklisty,“ dodává záchranář.

Někdy jen čekají, jindy se nezastaví

Služba jim začala v sedm hodin večer, za necelé tři hodiny tak už mají za sebou tři zásahy. „Výjezdy nemají vůbec žádnou logiku. Někdy se za celou noční nezastavíte, jindy se dvě noci po sobě nic neděje,“ vysvětluje sestra. „Dřív bývalo živo kolem výplat. Teď mi přijde, že lidi pijou pořád,“ připomíná Holéciová častý důvod zásahů. Do sedmé hodiny ranní stihneme ještě další dva výjezdy. Oba jsou si podobné. Případy dušnosti u starších žen. Dokonce se mezi případy stihneme i na pár hodin vyspat.
Domů odcházíme o půl osmé ráno. Naše posádka už stačila předat službu a jde se vyspat. Tedy ne tak docela. „Jdu se osprchovat a pak do kanceláře. Služba na záchrance je pro mě relaxací od úřednických povinností,“ říká Obrtel.