Do roku 2014 dovršíme výstavbu socialismu! Komunismus otevřel cestu ke hvězdám!
A hned vedle dobových hesel na nástěnce stojan s aktuální reklamou na internet pro každého. Ohlédnutí za starými časy vytvořilo zajímavé kontrasty. Některé vzpomínky byly veselé, při jiných mrazilo.
Jeden den v totalitním světě začal na gymnáziu Česká rázně, a to cvičením v dobových úborech na školním dvoře. Zazněla nejslavnější spartakiádní skladba Poupata. Tento hit se opakoval i v Biskupském gymnáziu, na jehož schodech také cedule slibovala, že ve dvě odpoledne přivezou banány.
Oblékli červené trenýrky
Bílé tílko a červené trenýrky tam oblékli i třeťáci Richard Schnedörfler a Václav Štěpánek. „Spartakiáda nám šla snadno, další spolužáci ztvárnili třeba pohraničníky nebo estébáky,“ líčili návrat v čase.
Studenti narození v devadesátých letech se ve škole o totalitě moc nenaučí, proto na ně šance vyzkoušet si ji na vlastní kůži silně zapůsobila.
Shromažďovali předměty z té doby, ptali se rodičů, četli Rudé právo a v jeho stylu vydali vlastní noviny. „To je nejcennější, že měli na akci tak velký podíl. Tím o té době zjistili nejvíc. Svoboda totiž není dar, ale úkol. Nedostaneme ji zadarmo, pořád se o ni musíme starat,“ řekl pedagog a spolutvůrce projektu Jiří Krejčí.
Školní chodbu přehradila Berlínská zeď s malými otvory, kudy lidé směli pohlédnout na Západ i na Východ. Fragmenty připomínaly domino, které obdobně pomalované při nedávných oslavách pádu zdi symbolicky rozdělovalo Berlín.
Zeď zdobily obrázky Aurory a trabanta, vyprávění O zlém brouku bramborouku, desky skupin Abba a Beatles i plechovka Coca-Coly. „Studenti se snažili, aby byl výběr co nejpestřejší, takže nechyběly členské knížky KSČ. Zajímavé bylo, že už to všechno berou jako kuriózní – dokumenty té doby a nestydí se za ty věci, i když třeba patřily jejich rodičům,“ všimla si učitelka Věra Krhounková.
Překvapily je zločiny
Na zábavnou část navázaly filmy, přednášky a besedy, aby byl obraz doby co nejcelistvější. „Hlavně mladší ročníky překvapilo, že ta doba byla až tak drsná. Dost se ví o šikaně, co všechno se nesmělo, ale zločiny komunismu mnohé překvapily,“ konstatovala studentka Tereza Lehečková.
Její spolužačka Michaela Mladá rozstříhala padesát metrů trikolóry, aby všechny vyzdobila. Manekýny v apartních kostýmcích z krimplenu si předsevzaly, že v oděvech z osmdesátých let zakoupených v Tuzexu vydrží do večera.
Nebylo to snadné, látky je škrábaly a dívky se v nich potily. „Materiály tehdy nedýchaly. To je typické – prostě bylo tenkrát dusno,“ shrnula maturantka Alena Štěrbová.
