Hladí led pod dohledem diváků. Vyjíždí až dvaadvacetkrát za den

Řehole i oslavy s hokejisty. Taková je práce rolbaře na boleslavském stadionu.

Leckterý malý kluk by chtěl být popelářem, astronautem, prezidentem. Nebo také rolbařem. Člověk nemusí být Neil Armstrong ani Václav Klaus, aby si splnil sen.
Devětatřicetiletý Miroslav Matuna pracuje na boleslavském stadionu. Každý den se s kolegy stará o pohodlí a zázemí tamních hokejistů a bruslařů.

Dvaadvacet úprav

Mladoboleslavský zimní stadion má k dispozici dvě ledové plochy, tři rolby a čtyři ledaře. Jedním z ledařů-rolbařů je Matuna, který v areálu pracuje již šestnáctým rokem. Je tedy v otázce úpravy ledu odborníkem na slovo vzatým.
„Ke sportu má kladný vztah, jinak bych to dělat nemohl. Led musím upravovat každý den bez ohledu na to, jestli je svátek, neděle nebo normální směna,“ říká Matuna.
Rozdíl je jen ve frekvenci rolbování. Zatímco v den zápasu se led musí připravovat i dvaadvacetkrát denně, jindy stačí plochu přejet dvakrát.
Rolbařina vyžaduje zodpovědnost. Málokterá práce se totiž dělá pod drobnohledem tisícovek diváků. Miroslav Matuna zažil nejednu pernou chvilku, vždy si ale věděl rady a problém vyřešil.

Zápas v ohrožení

„Zrovna nedávno na stadionu prasklo potrubí se čpavkem. Všiml si toho až brankář, který se vinou unikajícího plynu z děr na uchycení branky v ledu rozplakal. Stadion jsme museli zavřít, čpavek odsát a potrubí opravit,“ vzpomíná Matuna.
Velký průšvih však visel ve vzduchu i několik měsíců před touto událostí. Na příkaz tehdejšího nadřízeného musel Matuna v den extraligového utkání udělat díru do horní vrstvy ledu, zvýraznit reklamu na kluzišti a vzniklou nerovnost zahladit. Naneštěstí přes veškerou snahu díru nešlo zacelit. Televizní utkání s Libercem bylo v ohrožení.
„Tak se na to ledování vykašli, dej tam kužel a my to budeme objíždět,“ přispěl s cennou radou útočník Liberce Václav Pletka. Matuna jeho nápad nevyslyšel. Vyzbrojený hasicím přístrojem na poslední chvíli díru zaplnil a zabránil tak ostudě.
Možná i proto má boleslavský rolbař pochopení pro událost, která se odehrála na mistrovství světa před dvěma lety.
Utkání mezi Českem a Běloruskem musely rozhodnout až samostatné nájezdy. Ledovou plochu před nimi musela upravit rolba. Ta ale k pobavení publika vypověděla službu a nedočkaví hokejisté sledovali pouze ledařovo na první pohled chaotické chování. Neprávem se mu vysmáli diváci, hráči i novináři.
„Rolba se může ucpat nebo zalepit a snadno tak vypovědět službu. Novináři z toho udělali aféru, psali, že je rolbař hloupý a podobně. Je to ale to docela běžné. Bohužel se to stalo zrovna před kamerami. Jsou to jenom stroje a ty jsou náchylné k všelijakým poruchám,“ brání kolegu Matuna.

Přestup zmařila válka

Není mnoho českých věcí, které by byly ve světě obdivované pro svou kvalitu, originalitu a jedinečnost.
Český hokej, české pivo, český porcelán, Petr Čech a české rolbování.
Bez nadsázky se dá říct, že česká škola úpravy ledu se v konkurenci rozhodně neztratí.
O boleslavské ledařské know-how byl zájem dokonce i v zahraničí. Matuna několikrát vážně uvažoval o „přestupu“ do zahraničí. Stejně jako to dělají hráči.
„Jestli máme dobré hokejisty ve světě, tak to samé se dá říct o českých rolbařích. Dostali jsme už dvakrát nabídku ze zahraničí. Nejprve chtěl trenér slovinských krasobruslařů, abych naučil tamější ledaře dělat kvalitní led, protože s tím neměli zkušenosti a příliš to neuměli,“ říká Matuna. Další nabídka přišla dokonce z Kuvajtu, protože někdejší boleslavský hokejový trenér měl příležitost trénovat tamní reprezentační tým. „Už jsme byli téměř dohodnuti, že na pár měsíců půjdeme šířit ledařskou osvětu na druhý konec světa. V Kuvajtu se totiž pořád jenom modlí a vůbec nevědí, jak to mají dělat. Nakonec to padlo, protože v Kuvajtu začala válka,“ vypráví Matuna, zatímco usedá na rolbu. Musí upravit led po zápase boleslavských juniorů. Aby byl člověk ve svém zaměstnání úspěšný, měl by se neustále zajímat o dění ve svém oboru. Ani Miroslav Matuna nezahálí a kvalifikaci si pravidelně zvyšuje sledováním nejnovějších trendů v oblasti rolbařiny.

Profesní deformace

„S kolegou jsme takoví blázni, že když se jedeme podívat na boleslavský tým do pražské O2 Arény, o přestávce obhlížíme rolby. Místo toho, abychom šli třeba na párek. Jakým stylem dělají úpravy, jak jezdí, jestli v zatáčkách zavírají vodu a podobně. Když v televizi sledujeme hokejové utkání, zjišťujeme, jestli jsou vidět reklamy – zkrátka je to už taková profesní deformace,“ přiznává Matuna.
Na druhou stranu se málokterému člověku podaří stát rolbařem. Miroslavu Matunovi se to poštěstilo. Klukovské sny splnil ostatním alespoň tím, že mnohé děti, včetně těch svých, na rolbě povozil.
Říká se, že nejhezčí pohled na svět je z koňského hřbetu. Některé děti ale oponují a nejraději na zem shlížejí ze sedačky rolby. I mnozí dospělí se na rolbě rádi povozí. „Když boleslavští hokejisté postupovali do extraligy, tak nám majitel klubu volal, ať vezmeme rolbu do města, že budeme slavit. Nakonec to dopadlo tak, že jsme jezdili jenom po stadionu. Hráči si nalezli na rolbu a kolega je vozil dokola,“ vzpomíná Matuna.
Na jeho řemeslo je však třeba nahlížet i z druhé strany. Jeho práce není pouze ježděním s rolbou. Skutečná ledařina je velká dřina vyžadující odbornou kvalifikaci a zájem o obor.
„Samotná úprava ledu je na naší práci to nejmenší, protože musíme dělat spoustu věcí okolo. Na zimním stadionu je kromě dvou ledových hal i hotel, restaurace a na každém objektu jsou nějaké závady. Ty musíme s kolegy odstraňovat. Takže to není jenom o ledu, i když ten je na té naší práci to nejdůležitější,“ vysvětluje Matuna.
Hokejisté potřebují dobré zázemí. Ti, kteří se starají o ledovou plochu, jim upřímně fandí.
„Zápasy dost prožívám. Ještě abych hokejistům nedržel palce, když pro ně děláme led!“ žertuje Matuna. S realizačním týmem současného kádru se ovšem příliš nezná. „Dříve jsme byli s mužstvem více v kontaktu, hlavě s maséry. Tým se ale od příchodu sportovního manažera Milana Hniličky hodně změnil, a tak tam známé nemáme. Bývali jsme jedna firma, zatímco teď patří hokej a správa stadionu pod dvě společnosti,“ říká o změnách Matuna.
S hráči se zná aspoň od vidění. „Samozřejmě se zdravíme. Že bychom chodili někam na pivo, to zase ne,“ upřesňuje rolbař.

Hokejistům věří

Po prohraném zápase s Kladnem ztráta na předposlední místo tabulky narostla na třináct bodů. Po výhře v Brně a prohře Kladna se Spartou ztrácel tým Miloše Holaně znovu deset bodů.
„Moc nevěřím tomu, že se podaří předstihnout Kladno. Myslím si ale, že i napotřetí dobře zvládneme baráž. Za předpokladu, že v tom nebudou nějaké jiné věci. Zkrátka jsem optimista,“ doplňuje Matuna.
Další pokus o zmenšení bodové propasti budou mít hokejisté v pátek 21. ledna, kdy na domácím ledě změří síly s Budějovicemi. A možná i Miroslav Matuna přispěje kvalitním ledem k bodovému zisku. Zápas začne v půl šesté večer.

Úprava ledu na zimním stadionu

o dvě ledové plochy boleslavského stadionu se stará i Miroslav Matuna. Řemeslu se věnuje šestnáct let
je jedním z tamních čtyř ledařů, kteří mají k dispozici tři rolby
v den zápasu vyjíždí rolba na led i dvaadvacetkrát
umění českých rolbařů je známé i v zahraniční, sám Matuna měl nabídky ze Slovinska a Kuvajtu
ledaři nemají na starosti pouze kluziště, ale také údržbu a drobné opravy v zázem