Ložisko uranové rudy na Dolní Rožínce našli geologové v roce 1956, tehdy je odhadovali
na 660 tun. Za 55 let tady vytěžili uranu skoro dvacet tisíc tun. Dnes jsou doly Rožná v tuzemsku jediným místem těžby uranu, pod zemí ho tu je ještě nejméně na tři roky.
Co však bude dál s uranem v Česku? „Známé zásoby českého uranu by posloužily české energetice i při jejím rozvoji na dalších až sedmdesát let. Důl Rožná je dnes ale i přes několikaletou perspektivu už za zenitem,“ upozorňuje náměstek ředitele podniku GEAM DIAMO v Dolní Rožínce Josef Lazárek.
Podmínkou těžby v Rožínce je její ekonomická soběstačnost. Efektivnější by prý ale bylo ložisko ve Stráži pod Ralskem, proč se netěží i tam?
Ložisek je v republice z minulých let prozkoumáno více. Stráž pod Ralskem, Hamr na Jezeře, Osečná-Kotel jsou velmi zajímavé lokality. Nyní jsou ale mimo možnost těžby. Stát by k otvírce těchto míst musel udělat politické rozhodnutí. Podle mého k tomu ale jednou dojít musí, energetická soběstačnost státu je důležitá. Je jen otázkou času, kdy ta objednávka přijde.
Z čeho tak soudíte?
Zdroje fosilních paliv a celosvětová energetická situace tomu nasvědčuje. Rozhodně se na tom teď bude pracovat, ale to je běh na dlouhou trať, není to otázka zítřka. I po jednoznačném rozhodnutí otevřít zdroj energetické suroviny je pak otázkou deseti let, než se odtud dostane první produkce. Technologické postupy jsou dnes na takové úrovni, že by se to dalo dělat bez závažnějších dopadů na prostředí.
V čem měla Rožná štěstí, že tady se pokračuje?
Je to výsledek pracovitosti, píle a chuti lidí, kteří tady pracovali, pracují a budou pracovat. Nebylo ale jednoduché těžbu v Rožné udržet. Důl byl už v pokročilé fázi těžby. Podle horního zákona je naší povinností to ložisko racionálně a efektivně využít, a ne ho zničit tím, že ho zavřeme.
Proč ale tedy těžba na Stráži skončila a v Rožínce pokračuje?
Problém Hamru nebo strážeckého bloku byla nešťastná kombinace klasické a chemické těžby uranu. Na Rožné se uran těží a zpracovává klasickou metodou hlubinného dobývání s minimálními dopady na ekologii. Dnes čistíme obrovské objemy vod, a proč bychom v nich nechávali uran, když je to pro nás dobře prodejný komerční prvek? Na Rožné není problém s ekologií. Je tady důsledný monitoring, nic se netají. Byla věčná škoda doby nejapného socialismu, kdy se spousta věcí přísně utajovala. My máme naopak zájem veřejnost s problematikou seznámit, jakékoli dotazy jsou zodpověditelné, odpovědi zveřejnitelné.
Dnes je uran surovinou pro jaderné elektrárny, nemáte ale dojem, že na něm pořád leží stín padesátých let?
Kolem uranu bylo tehdy napácháno mnoho zla. Ten prvek Mendělejevovy soustavy za to ale v žádném případě nemůže. Že by po celém světě používán i ke zbrojním účelům, to je pravda.
Proč v padesátých letech v uranových dolech pracovali vězni?
Moje vysvětlení je, že potřeba uranu v tom období za studené války byla obrovská a Česká republika vzhledem ke své historicky vysoké geologické prozkoumanosti byla prostorem, kam se šlo za uranem cíleně. Ten režim toho využil. Ne, že by nebyl zájem v uranových dolech pracovat dobrovolně, bylo to i tehdy výhodné, ale pracovníků dobrovolně tam přemistitelných bylo minimum. Tak režim padesátých let do uranových dolů nuceně nahnal vězně. Na Dolní Rožínce ale nikdy žádný vězeň ve výkonu trestu nepracoval. A to se tady za dobu existence dolů vystřídalo více než třicet tisíc zaměstnanců.
Kde nyní nacházíte v dole Rožná nový uran?
Nyní se těží pod úrovní jednoho hloubkového kilometru. Systematickým průzkumem nacházíme další těžitelné zásoby. Našli jsme je loni při otvírce 23. patra a letos už v lednu máme nalezeny další a v hledání pokračujeme.
A co bude dál, máte odhad?
Naše roční produkce koncentrátu je kolem dvě stě tun uranu ročně, to představuje 140 tisíc tun rudy. To je ekonomicky efektivní. Stav prozkoumaných a vyhledaných zásob pod dvacátým patrem nám dává jistotu pěti let. Průzkum na spodních horizontech ale stále pokračuje, takže toto číslo nemusí být poslední. Pokud se významně nezmění ekonomické parametry, což ale není pravděpodobné, tak je tady výhled na práci i po roce 2015.
Kdo je odběratelem uranu z Rožínky?
Těžíme ho výhradně pro energetické potřeby. Nyní je naším jediným odběratelem společnost ČEZ. Veškerá naše produkce ve formě koncentrátu diuranátu amonného jde pro potřeby jaderné energetiky.
Jak vypadá diuranát amonný?
Je to žlutý prášek, bez chuti a zápachu. Je to ten pověstný yellow cake, jak se o něm všude mluví: žlutý koláč. Ten je komerčně využitelný. Surovou drcenou rudu z dolu komerčně nevyužijete.
Kdybych vlastnil třeba kilo toho diuranátu, byl by na černém trhu prodejný?
Byl by vám naprosto k ničemu. Bez vysoce speciálního přepracovatelského zařízení z něj nevyrobíte vůbec nic. Dokonce ani z palivového článku – a to jsou ty mýty – nevyrobíte jadernou zbraň, to prostě nejde. Kdybyste tady ten prášek, řekněme, ukradl, byl by neprodejný.
Setkáváte se často s takovými mýty?
Velice často. Zajímavé je, že pro lidi v oboru vzdělané, nebo alespoň více obeznámené, tohle není téma, vědí, že jsou to nesmysly. Co tady provozujeme, je činnost sice ojedinělá, speciální, ale v žádném případě není ohrožující. Nikdo z nás není hazardér, který by si chtěl hrát s lidskými životy nebo zdravím. Z našeho monitoringu vyplývá, že tedy nevzniká žádná zátěž. Když půjdete na rentgen – a ten lékař vás rozhodně nechce zabít – tak dostanete větší zátěž než za dva roky horník na uranovém dole. Jistěže, v padesátých šedesátých letech to mohlo být jinak, ale také monitoring se vyvíjí. S těmi lety je neporovnatelný.
Co stálo u zrodu dolu Rožná v padesátých letech?
Radioaktivní materiály se tehdy používaly pro energetiku minimálně, částečně i pro lékařské účely. Uranový průmysl vznikl na základě mezistátních dohod: těžba radioaktivního materiálu pro zbrojní vojenské účely. Ale ten se netěžil jen v České republice, ale i na druhé straně. Zlom nastal při odzbrojovacích dohodách Gorbačov–Reagan, kdy začínal být uran těžen jako energetická surovina. Česká republika ale poté jeho produkci výrazně snížila. Ložiska byla opuštěna, ani se často nekonzervovala. Svět uran těží, na prvním místě je Kazachstán, těží se v Kanadě, v Austrálii. Není ho ve světě nedostatek, ale naleziště jsou koncentrována v několika málo státech. Potřeba poroste. Dá se to očekávat, i vzhledem k obrovskému rozvoji jaderné energetiky v Číně a v Indii. Česká republika je možná jediný stát v Evropě, který má zásoby uranu. Země v okolí ho netěží proto, že ho nemají, nikoli proto, že by ho nepotřebovaly.
Znervózňuje vás nynější německé volání po útlumu jaderné energetiky po havárii elektrárny v japonské Fukušimě?
Pozorně to sledujeme, ale zdrojem nervozity to pro nás v žádném případě není. Ve světě sice byl po tomto kroku krátkodobý mírný pokles cen uranu, ale pak se křivka opět vrátila zpět a má vzrůstající trend. Co se stalo ve Fukušimě, je samozřejmě nehoda, ale na druhou stranu prokázala vysokou odolnost reaktorů z hlediska bezpečnosti vůči přírodním vlivům. Povede to k celkovému zvýšení bezpečnosti na reaktorech.
Kam putuje uran z Rožínky?
Česká republika neměla a nemá možnost provádět konečnou úpravu suroviny na jaderné palivo. Vyrábíme z rudy surovinu, která jde ke zpracování v mezinárodně velmi přísně kontrolovaných provozech, do Ruska, do Francie, do Spojených států. Odtud se vrací zpět v podobě palivových tyčí pro české reaktory.
Na přímém kontaktu se zrudněním. Ale pak jde o kapacitu větrání, skrápění, snižování prašnosti, technologickou kázeň, aby dávka byla vždy na úrovni neškodných limitů. Jsou pravidla hry, která je třeba naprosto důsledně dodržovat. Daleko větší hazard je ale třeba jízda autem.
Jak dlouho může horník v uranovém dole pracovat?
Expoziční doba horníka je 2100 směn čili přibližně deset let práce. Pak končí, ať chce, nebo nechce. Je to kvůli zachování jeho zdraví, aby mohl dělat jakoukoli další práci. I když mnoho pracovníků tady po těch deseti letech zůstává na jiných postech.
Část horníků z Rožínky pracuje na výzkumu možnosti uskladnění plynu v podzemním energetickém zásobníku, v kaverně.
Ano, a dosavadní výsledky výzkumu jsou velmi dobré. Nasvědčují, že k výstavbě zásobníku na dvou lokalitách přístupných z jam našeho dobývacího prostoru nepochybně dojde.
Proč se stavba zásobníku plánuje právě zase na Rožínce?
Podmínkou je nepropustný horninový masiv, bez poruch. Takové podloží tady je. Druhá věc je, že to podloží je přístupné z našich jam. Investice do budování svislých jam je velmi drahá: metr hloubky s průměrem pět metrů stojí přes milion korun. Pokud tady ta příležitost je, byla by škoda ji nevyužít.
Jak si mohu kavernu představit?
Jako systém chodeb o profilech deset až dvanáct čtverečních metrů ve skalním masivu. Když to tvarem k něčemu přirovnám, tak jako kdybyste měl naležato položený topný radiátor. Sloužil by k zásobování energetické plynárenské sítě ve špičkách. Jediný takový podobný zásobník v České republice je v chodu od roku 1996 na bývalém uranovém dole u Příbrami. Technologicky je to světový unikát.
Firma DIAMO převzala havarovanou skládku žíravin v Pozďátkách a další desítky míst s těžkou ekologickou zátěží. Dá se říci, že jste odborníci na špinavou práci?
DIAMO je ojedinělý podnik nejen v rámci republiky, ale myslím, že výjimečností své činnosti ji překračuje. Zabýváme se nejen těžbou a zpracováním uranu, ale umíme sanovat jakékoli pozůstatky těžby nejen radioaktivních materiálů, ale i uhlí, dokonale umíme čistit kontaminované vody. Skládka Pozďátky je skvělou ukázkou efektivního a elegantního řešení letitého problému, kdy se bez dlouhých řečí během dvou let ta skládka vyřešila. Dnes se tam už sází stromy.
Před časem jste také sanovali a uzavřeli uranový důl Brzkov u Polné, má budoucnost?
K ložisku Brzkov mám mimořádně srdečný vztah, protože jsem ho jako hlavní inženýr dozoroval od počátku až do konce. Ložisko bylo zkoumáno v osmdesátých letech. Výsledky byly velmi pozitivní, jsou tam zásoby více než tří tisíc tun již zpracovaného čistého uranu. Spočtěte si, kolik let těžby by to dávalo při těžbě dvou set tun ročně, když Rožná začínala na odhadované zásobě 600 tun. Kvůli útlumu bylo ale ložisko Brzkov rekultivováno a jáma zasypána. Osobně si myslím, že během několika let dojde k rozhodnutí státu toto ložisko oživit. Nepochybně by tam ale nevznikla úpravna rudy, jen by se tam vytěžila a odvezla ke zpracování na Rožínku.
Je vidět, že tahle otázka vás velice zajímá.
Ano, velice. Chtěl bych se dožít otevření ložiska Brzkov a věřím, že se ho dožiju. Ta věc ale musí být podrobena široké veřejné diskuzi. Vedle přísného ekologického dohledu musí současně dostat lidé v okolí i jakýsi ekonomický stimul. Už v době, kdy se v Brzkově dělal průzkum, tak ten důl technologicky předstihl dobu. A dnes by se to dělalo zase lépe. Kdybych o tom rozhodoval a měl tam zahradu, tak bych to na své zahradě rozhodně mít chtěl.
Vy asi ale nebudete typický zahrádkář.
To ne. Já tím žiju. Do té oblasti by těžba uranu přinesla zaměstnanost, i v době průzkumu bylo na Brzkově zaměstnáno kolem 150 lidí. Kromě několika dovážených specialistů byli ti zaměstnanci z okolí. Lidé si tam k tomu cestu našli. Byly tam slušné výdělky. Jsme podnikem se zajímavou chlapskou prací, která vyžaduje i vysokou úroveň znalostí. Horník musí umět všechno, ale navíc to musí umět dělat potmě.
Kdybyste nedělal horničinu, co by vám chybělo?
Pracoval jsem určitou dobu v zahraničním obchodě. Když vláda rozhodla, že těžba na Rožínce může pokračovat, okamžitě mě to přilákalo zpět. Kdo k tomu jednou přičichne, nemůže přestat. Není to boj s přírodou, je to respekt, pokora, chuť se s přírodou domlouvat, co užitečného nám může přinést. Horníci jsou tvrdí, možná na povrchu až příliš tvrdí, ale jsou to ryzí lidé. Jakmile sfárají pod nulu, pod ohlubeň.
To je povrch?
Ano, to je povrch dolu. A pod ním se projevují vlastnosti a charaktery lidí. Mizerný člověk u toho nevydrží. Jste s těmi chlapi na jednom laně a ta klec je plná siláků, kteří jedou dolů. Jsem rád, že mohu tu profesi dělat. Zažil jsem samozřejmě období, kdy jsme uran netěžili pro energetické účely. Nebylo lehké se s tím srovnat, byť nám bylo vštěpováno, že náš uran slouží pro mír, ale takoví naivkové a hlupáci jsme jistě nebyli. A bylo nám také jasné, že se to jednou musí překlopit.
Ještě fáráte do dolu?
Fárám dodnes a rád. Baví mě to, vždycky se na to těším.
JOSEF LAZÁREK
• Narodil se v roce 1952.
• Je náměstkem ředitele závodu GEAM v Dolní Rožínce, který je součástí státního podniku Diamo.
• Je absolventem oboru vyhledávání a zpracování radioaktivních surovin na Vysoké školy báňské.
• V Rožínce s přestávkou pracuje od roku 1975.
