Po loňské úspěšné premiéře mezi nejlepšími českými bikery letos prožíval královéhradecký jezdec nefalšovanou sezonu snů. Týden před vítězstvím a ziskem mistrovského titulu v maratonu na legendárních Sudetech v Teplicích nad Metují dokázal získat v Praze titul šampiona i na poloviční trati. V ostatních závodech potkával přemožitele jen výjimečně, a to mu vyneslo prvenství v letošním Českém poháru na dlouhých tratích.
Splnil jste si letos všechna svá předsevzetí?
Musím přiznat, že se mi to téměř podařilo. Chtěl jsem obhájit prvenství na své oblíbené trati Malevil Cupu v Lužických horách a samozřejmě jsem chtěl uspět i v uznávaném maratonu Rally Sudety. Letos jsem chtěl vyhrát o to víc, že se tento super závod jel jako domácí šampionát, a já věděl, že jen prvenství mi může zajistit i výhru v pohárové soutěži. Na opačnou stranu řadím třeba nevydařený závod na domácí trati pod Kunětickou horou.
Letos jste vyhrál téměř dvacet závodů. Podle jakých kritérií jste je vybíral?
Snažil jsem si vybírat ty kvalitně obsazené. Občas jsem zvítězil i ve dvou závodech za víkend. Můj kamarád a tréninkový partner Tomáš Vokrouhlík správně připomíná, že slovo závodník je odvozeno od slova závod. Platí také, že účast v dobrém závodě je zároveň i výbornou přípravou.
Jak byste se charakterizoval jako biker?
V profi pelotonu jsem pochopil, že padesát procent výkonu jezdce je dáno jeho psychikou. Říká se o mně, že mám buldočí povahu, a v tom je asi má výhoda. Jako bývalému silničáři mi stále ještě chybí jistota v technických, terénních pasážích. Závody musím rozhodovat silou a vytrvalostí.
V čem se liší horská kola od silniční cyklistiky nejvíc?
Závody na biku jsou spravedlivější v tom, že každý jede „za své“. Ve špičkových silničních závodech je jezdec bez podpory týmu ztracen a nemůže pomýšlet na vyšší příčky v konečném pořadí.
Už druhou sezonu hájíte barvy stáje Cyklotrening.com. Proč právě tento tým?
Je to v podstatě parta kamarádů kolem trenéra a sportovního lékaře Karla Martínka. Znám se s ním už mnoho let z tehdejšího angažmá u Jirky Ženíška v ZVVZ. Vytvořili pro mě velmi specifické podmínky a já si vážím, že mě nesvazují nějakými úkoly či závazky. Mám u nich téměř absolutní svobodu a zároveň i výborné materiální zajištění.
Už máte představu, jak bude vypadat váš příští rok?
Chtěl bych jít za něčím novým. Třeba se připravit na závody, v nichž jsem zatím nestartoval. Například v úpickém bike-maratonu Apache Jestřebí hory, dlouho jsem také nestartoval v domácím silničním šampionátu v časovce.
A další roky?
Pokud mohu vyhrávat, podřídím tomu i odpovídající přípravu. Čtyřicítka se ale pomalu blíží a až budu cítit, že na první místa nemám, určitě skončím. Chci se pak víc věnovat rodině a svým podnikatelským aktivitám. V závodech se svezu už jen pro čistou radost z pohybu. Kolo stále miluju a nadobro se s ním loučit nechci.
