Zařízení, které sestrojili studenti Miroslav Kopeček a Jindřich Máca, zatím vypadá neforemně. Malý jehlan, omotaný černou lepicí páskou, transformátor s větrákem, chumel drátů a svorkovnic. Pozornost studentů je však upřena na dvě malé elektrody na vrcholu pyramidy. Není příliš zvláštní, že po zapnutí přístroje
mezi kontakty prochází malý elektrický oblouk. Neobvyklé však je, že tento oblouk hraje, vytváří zvuk.
Kopeček s Mácou nevymysleli jeho princip, ale ve svých sedmnácti letech zařízení nejen sestrojili, ale také vylepšili a dále zdokonalují.
„Teoreticky je tento princip známý, ale stěží jej můžete někde reálně vidět,“ řekl profesor fyziky
studentů Karel Ryška. Studenti se začali o ionofon zajímat díky internetu, kde viděli videa zařízení v chodu. Podle popsaného schématu si je zkonstruovali, zjistili však, že dobře nefunguje, nepřehrávalo
například basové tóny. Tak začali zapojení vylepšovat.
„Pokoušíme se systém digitalizovat, aby se dal přímo napojit na zvukovou kartu počítače,“ vysvětlil Miroslav Kopeček. Pokud by se vylepšení studentům podařilo, dalo by se ionofonu používat k běžné
reprodukci jakéhokoli zvuku. „Nenahradí klasické reproduktory, ale mohla by to být zajímavá hračka nebo učební pomůcka, ozdoba,“ dodal Jindřich Máca. Na dalším problému studenti pracují: chtějí zdokonalit zvláštní druh děla, ve kterém k výstřelu projektilu slouží místo energie třaskaviny elektromagnetismus. „Zatím je ten systém pro mizivou účinnost v praxi nevyužitelný,“ řekl Kopeček.
