Hudební recenze: Kronika zlatých časů československého art rocku

Excelentní klávesista Marián Varga (1947–2007) byl jednou z hlavních postav česko-slovenského art rocku.

Excelentní klávesista Marián Varga (1947–2007) byl jednou z hlavních postav česko-slovenského art rocku. Zdroj: profimedia

Excelentní klávesista Marián Varga (1947–2007) byl jednou z hlavních postav česko-slovenského art rocku.
Brilatní kytarista Radim Hladík se skupinou Blue Effect, později přejmenovanou na M. Efekt či Modrý efekt, se art rocku věnoval zejména v sedmdesátých  letech.
K hlavním představitelům art rocku patřila brněnská skupina Synkopy 61.
K art rocku se přihlásil i baladický zpěvák Petr Novák, a to konceptuálním albem Kráska a zvíře z roku 1975.
Do art rocku na počátku 80. let zabrousil i Petr Janda s Olympikem považovaní za poprock až mainstream. Svědčí o tom trilogie monotematických alb Prázdniny na Zemi z roku 1980, Ulice z roku 1981 a Laboratoř z roku 1984.
9 Fotogalerie

V šedesátých letech lidé bláznili po bigbítu a rokenrolu, v dekádě následující drsně poznamenané normalizací se – paradoxně i kvůli ní – mnozí muzikanti vydali i do jiných vod, jazz rocku či art rocku neboli progresivního rocku. Právě tomuto stylu, pro který byla charakteristická brilantní technika muzikantů, propojování s jazzem či s klasickou hudbou a hlubokomyslné texty, věnoval Supraphon další „archivní“ dvojalbum Art Rock Line 1971–1985, tedy z let, kdy byl tento žánr v tehdejším Československu na vrcholu.

Art rock v Česku a na Slovensku přilákal řadu zvučných jmen, například Radima Hladíka, Mariána Vargu, Petra Nováka, Deža Ursinyho, a dokonce později alespoň na chvíli i poprockové kapely, jako jsou Olympic či Abraxas.

Důvodem jejich zájmu bylo ale na rozdíl od zahraničí často i to, že mnohé skladby byly instrumentální, takže kvůli případným dvojsmyslům a narážkám na režim v textech nehrozil střet se státními komisemi rozhodujícími o tom, kdo smí a kdo nesmí veřejně vystupovat.

Dvojalbum Art Rock Line nabízí připomínku dvanácti kapel a interpretů a 36 písní. První disk je zaměřen zejména na umělce, pro které byla typická téměř dokonalá technika.

Na výběru tak nemohl chybět klávesový génius Marián Varga s formací Collegium Musicum, který dokázal asi nejvíce spojovat rockové motivy s klasickými skladateli v čele s J. S. Bachem.

Stejně tak se art rocku začal v sedmdesátých letech věnovat Radim Hladík a jeho Blue Effect, který se kvůli normalizaci musel přejmenovat na M. Efekt. Své umění na prvním disku prokazují i Fermata či Synkopy nebo do té doby spíše baladický Petr Novák.

Druhou část výběru více spojuje snaha vytvářet album, jehož všechny skladby spojuje jedno téma. To byl případ třeba C&K Vocalu, Jana Spáleného a jeho nezvalovských desek Edison a Signál času, skupiny Progres 2 či právě Olympiku.

Petr Janda a spol. tehdy na trilogii z počátku osmdesátých let Prázdniny na Zemi, Ulice a Laboratoř s vážnými až kritickými texty Zdeňka Rytíře dokázali na chvíli vystoupit z první ligy mainstreamu.

V každé době se hudebníci a nejen oni snaží dívat dopředu a hledat nové cesty. Art Rock Line 1971–1985 a celý „Line“ projekt Supraphonu obsahující již šest žánrově či časově odlišných dvojalb ukazuje, že je občas prospěšné zahledět se zpět.