Novinka 55 je třetím albem Richarda Müllera nesoucím v záhlaví jeho věk. 33 je z desek klasických, 44 splněním snů o spolupráci s hvězdnými hosty a 55 nejvyrovnanější nahrávkou za uplynulé desetiletí. A to i přes řadu dílčích výhrad.
Slovenská textařská legenda básník Daniel Hevier glosoval album Richarda Müllera 55 postřehem, že je-li hudba kvalitou daleko za texty, pak proto, že vznikala dodatečně, na objednávku. Postřeh lze rozvést dále: ty nejzajímavější okamžiky zpěvákova katalogu pramenily ze silného autorského pnutí s výraznými osobnostmi, často odjinud. Pokud jsou Müllerovy nahrávky z uplynulého desetiletí spíše nevýrazné, je to právě absencí tření s lidmi, jako byli Jaro Filip nebo Andrej Šeban.
Stejné písničky jako na 55 mohl Ondřej Brzobohatý napsat „na míru“ takřka komukoli. Není zde nic, co by odráželo zpěvákův věk, personu, témata, a mnohá aranžmá (smyčce, opakování refrénů) pocit rutiny na straně jedné a zároveň nejistotu, co si s bardem počít na druhé, ještě podtrhují. Zpěvák má čím oslovit, ale rozhodně to nebude variacemi na Knížete Rohana, které zaujmou leda hosty na firemních večírcích. Spíše to bude až autentickým osobním otiskem. Problémy, s nimiž se potýkal – existenční, vztahové, zdravotní, psychické – lemují život i řady obyčejných lidí.
A kdo jiný k nim může skrze hudbu promlouvat lépe než ten, kdo prožil a přežil tak zamotané peripetie a pády?
Nesluší se interpretovi napovídat, kým má být, navíc tento rozkolísaný charakter měly jeho nahrávky odjakživa. Dojmy z novinky by byly ucelenější, pokud by se obešla bez vaty tříštící blok jinak kompaktních písniček o vypořádávání se stárnutím, odplývajícím životem, ztrátami, se smrtí.
Před texty Petera Uličného nelze než smeknout, stejně jako před zpěvákovou hlasovou formou, třebaže některé jiskrné odstíny z jeho projevu zmizely zřejmě již navždy.
Nejucelenější deskou od 44 je novinka i přesto, že ne vždy je jasné, co je autorský záměr a co přání firmy či producenta. Kupříkladu odkaz na umělcův Instagram na jinak designově strohém a čistém obalu je přinejmenším nadbytečný.
Cesta k další dobrým deskám vede zcela opačným směrem, prohloubením autorského otisku, upuštěním od rutiny a hledáním „svých“ autorů.
Být osobnější, autentičtější pomůže nejen Müllerovým nahrávkám, ale i zpěvákovi samotnému.
Richard Müller: 55
Vydavatel: Universal Music, 2016
Hodnocení: 70 %
