Stejně jako kdysi králové či poetové a dnes kosmonauti budete obdivovat zdejší památky a třeba i drobné živočichy zámeckého parku a zjistíte, v čem předběhli Římané o celých sedm století kulhavé prase.
Pobyt ve stavu beztíže je pro lidské tělo paradoxně dost obtížný. I když cvičíte tři hodiny denně, můžete se po šesti měsících vrátit na Zemi o několik centimetrů vyšší,“ uvedl na tiskové konferenci ruský kosmonaut Roman Romaněnko, který před necelými dvěma lety v teplických Císařských lázních rehabilitoval po svém návratu z Mezinárodní vesmírné stanice ISS. „Bez účinků gravitace v těle řídnou kosti, slábnou svaly a nic naopak nebrání nadbytečnému růstu. Člověk pak může být za normální zátěže v podstatě nepoužitelný,“ vysvětloval vedoucí lékař Centra kosmické medicíny Alexander Vasin.
V lázeňském komplexu, kde stojí jedny z nejstarších lázeňských budov u nás, však čekají kosmické zážitky nejen na skutečné dobyvatele vesmíru. Hodinu v kůži kosmonauta si tu můžou vyzkoušet třeba i děti s poruchami pohybové soustavy. Vědci zjistili, že kosmický oblek, který měl původně chránit lidské tělo ve stavu beztíže, skvěle funguje při stabilizaci postoje a koordinaci chůze dětských pacientů. Vyvinuli proto dětský kosmický obleček, jenž teď pomáhá dětem stát pevně nohama na zemi. A ty, které se postavit nedokážou, si můžou procvičit údy na interaktivní podlahové desce, po níž můžou lézt a na které se mění scéna právě v závislosti na jejich pohybu.
Chrlič s prasečí hlavou
Podle legend může za zrod teplického lázeňství jedno chromé prasátko, které zdejší krajinou kulhalo někdy v osmém století. Začalo se pasáčkovi ztrácet ze stáda a po nějaké době bylo nejen zdravé, ale dokonce ještě bujnější než ta ostatní. Zvídavý pasáček vepřů ho stopoval a zjistil, že se chodí rochnit do bahna u minerálních pramenů. Od té doby to po něm dělají slavní umělci i korunované hlavy celého světa.
Léčivé účinky zdejšího pramene jménem Pravřídlo, ze kterého tryská voda bohatá na radon i minerály, jež se do ní rozpouštěly nějakých osmnáct tisíc let, však lidé podle všeho objevili ještě mnohem dřív. Alespoň podle keltských i římských mincí a šperků z přelomu letopočtu, které se našly na dně vřídelní šachty – asi jako poděkování vodě za léčivé účinky. Římané jsou dávno pryč, prasátko však zůstává díky chrliči, z nějž léčivá voda tryská a který má podobu prasečí hlavy.
Zdejší lázně by se daly bez nadsázky označit za pohádkové, protože se ve zdejších knihách hostů skvějí taková jména jako Hans Christian Andersen, Wilhelm Grimm z autorské dvojice bratří Grimmů nebo třeba Jan Neruda. Osobně se tu setkali i Johann Wolfgang Goethe s Ludwigem van Beethovenem, nerozešli se však prý v dobrém kvůli postojům vůči vrchnosti.
Zatímco se básník uctivě klaněl císařskému průvodu u cesty, prošel hudební skladatel hrdě přímo jeho středem. Ruského cara Petra I. Velikého teplické prameny nadchly natolik, že svým poddaným rozkázal vyhledat podobná místa i v Rusku. Teplice tak stály na počátku ruského lázeňství. Své neduhy tu léčily korunované habsburské hlavy včetně císařovny Sissi, ale také třeba Vilém Slavata, který si tu svou těžce poranil při druhé pražské defenestraci.
Z lázní rovnou do Hrobu
V obci Hrob, bývalém horním městě, kde se konaly týdenní trhy a kde se smělo pečetit rudou pečetí, je asi nejdůležitější to, co už není. Tedy jmenovitě protestantský kostel, který zmizel ze zemského povrchu před čtyřmi stoletími sotva tři roky po svém postavení a jehož základy lidé odkryli až ve století dvacátém. Právě jeho zboření dalo podnět a záminku k rozpoutání událostí, na jejichž konci švédský generál Königsmarck ostřeloval pražský Karlův most. Tedy k českému stavovskému povstání a třicetileté válce.
Vlastně i kvůli těmto událostem přijaly nedaleké teplické lázně jednoho slavného pacienta s rozbitou hlavou – Viléma Slavatu, který prolétl oknem na Pražském hradě. Dodnes není jasné, jak defenestraci vlastně přežil. Jestli to bylo díky svahu, který jeho pád ztlumil, nebo proto, že byl hradní příkop „vystlán listinami a dalším neřádstvem“, jak se píše v kronikách.
Dnes znají jméno Hrob hlavně fanoušci železnice. Jeho technická zajímavost a kulturní památka v jednom se totiž klene ve výšce přes třicet metrů nad potokem Bouřlivcem v městské části Mlýny. Železniční most dlouhý skoro sto padesát metrů je součástí trati, po které se dřív vozilo uhlí do Saska a jejíž převýšení čtyři sta metrů dnes vychutnávají turisté při vyjížďce do horské Moldavy. Než se však vydáte do hor, vystupte v zastávce Dubí.
Ve zdejší expozici s názvem Dům porcelánu s modrou krví se třeba dozvíte, že název slavného českého cibuláku má s cibulí společné snad jen posměšky méně úspěšných designérů porcelánu. „To, co lidem připomíná cibuli, je ve skutečnosti motiv granátového jablka symbolizujícího plodnost,“ vysvětluje průvodkyně takzvaného Modrodomu Jana Zajoncová. Protože jsou v dalších motivech kresby cibuláku schované i symboly dlouhého života, bohatství, soudržnosti a času, koupíte si všechno dobré na jednom talíři. Nebo na dalším z téměř sedmi stovek tvarů porcelánu, který se v Dubí vyrábí.
