Hurá do ulic na stroji po tátovi
pět nalézají cestu k motoristickým fandům. Loni opavští pořadatelé vzkřísili Bezručův okruh a mezi historickými stroji se na své čtyřicet let staré jawě prohání také Opavan Libor Kaděrka. Letos se mu dařilo.
„Jezdil jsem přebor České republiky, mistrovství Slovenska a také jsem vyzkoušel jeden závod mistrovství Evropy. Nejvíce jsem se ale zaměřil na republikový přebor třídy Klasik, kde startují pouze závodní motocykly vyrobené do roku 1972,“ shrnuje rok Kaděrka.
V silné konkurenci třídy Klasik skončil na pátém místě. „Není to špatné, i když první dva závody, ve Starém Městě a v Hořicích, kde jsem v obou dojel sedmý, mohly dopadnout lépe,“ komentuje své výkony Kaděrka. V dalších závodech v Ostravě a na Těrlicku skončil dvakrát čtvrtý a v Kyjově pátý.
Loni jej zlobila technika a odjel jenom tři závody, letos motorka jela lépe. „S technikou jsme celý rok větší problém neměli a jeden výlet mimo trať v Kyjově jsme já i motorka také přežili bez úhony. Horší je to s konkurencí. Hodně soupeřů jezdí na velmi rychlých yamahách, které se těžko poráží,“ popisuje sezonu sedmadvacetiletý opavský jezdec.
Na motorce po otci
Na historické jawě závodí na přírodních tratích už třetí rok. „Motorku mám po tátovi, který taky aktivně závodil. Je to jednoválcová jawa z roku 1968,“ přibližuje Kaděrka. Na motorce musí jezdec během roku udělat spoustu oprav, a to není vždycky jednoduché. „Některé díly se těžko shánějí, takže musíme spolupracovat s řemeslníky, kteří je vyrobí na míru. Ale musí pracovat přesně. Motorka prochází kontrolou, aby se na ní neobjevily věci, které na ni nepatří. Kdyby tam byly nějaké moderní věci, závody veteránů bych nesměl jezdit,“ dodává Kaděrka. Kromě starých motocyklů mají své kouzlo také přírodní tratě. „Tato tradice málem zanikla, teď se ale obnovuje. I pro diváky je to zajímavější, když se nezávodí na tradičním okruhu, ale jede se třeba přes město. Organizačně je to samozřejmě náročnější. Na okruhu se nemůže stát, že třeba jedu z kopce k zatáčce, kde je uprostřed kanál,“ popisuje záludnosti závodů ve městě Libor Kaděrka.
I veteráni jezdí naplno
Jezdce na historických strojích spojuje především radost z jízdy, za řídítky si toho ale moc nedarují.
„Je to především zábava. Když ale jednou na motorku sednu, snažím se jet co nejlépe,“ popisuje Kaděrka.
Že nejde o nejbezpečnější zábavu, dokládají také dvě úmrtí v posledních třech letech. „I když je to jenom koníček, tak to asi nemůže dělat každý. Nebezpečí číhá všude. Člověk na to nesmí moc myslet,“ uvádí Kaděrka.
A jaké jsou vyhlídky mladého závodníka do budoucna? „Chtěl bych objet seriál závodů u nás a na Slovensku s co nejlepšími výsledky a případně se zúčastnit dalších závodů v zahraničí. Snad se mi to povede taky díky všem, co mi pomáhají s přípravou motorky a spolupracovníkům ze Střediska volného času Opava, kteří mi umožnují na závody jezdit, za což jim děkuji,“ uzavírá Kaděrka.
