Termín „asertivita“ je v českém jazyce zabydlený už nějakou dobu, znáte ho vy, znají ho vaši podřízení. Jak už to ale často bývá, šířil se velice nešťastně a lidé si často vykládají asertivitu jako „umění říkat NE“, což je hrubé zjednodušení. Asertivita je komunikační styl, je to umění. A měli byste ho ovládat vy i vaši zaměstnanci.
Představte si, že si konečně vyšetříte během dne chvíli času a skočíte si do svého IT oddělení, abyste zjistili, proč vám nechodí maily. A gentleman od počítače na vás rovnou spustí: „No jo, zrovna když přenastavujeme servery, vy si vzpomenete, že vám nechodí maily! To jste nemohl říct, když jsem minulej tejden obcházel kanceláře?!“ Můžete odpovědět: „To víte, pořád v jednom kole, vždyť to znáte,“ a pak říct, že přijdete jindy. To je v pořádku. Můžete trvat na tom, ať se vám na to pán podívá hned. Také v pořádku.
Pokud se ale sami do kolegy pustíte, že tohle je jeho práce, jak si to představuje a že vy byste se v životě ke svým klientům takhle nechovali…, je vaše chování všechno, jenom ne asertivní.
Asertivní člověk se nehádá. Poznáte ho podle toho, že se usmívá, dívá se vám pevně do očí a viditelně je v pohodě sám se sebou. Protože když jste v pohodě sami se sebou, bude pohodová i vaše komunikace s kýmkoli. Asertivní člověk se nestresuje, nebojí se požádat o pomoc, konstruktivně kritizovat, ale také kritiku přijímat. Asertivita vás mimo jiné učí říkat NE, ale také dovednost naslouchat a vést dialog k dohodě. Zkrátka prosadit se, ale zdravě, ne na úkor druhého.
Samozřejmě je skvělé, pokud takoví jste. A ještě lepší je, jsou-li takoví i lidé, kteří pod vámi pracují. Nechcete totiž ani pasivního, ani agresivního podřízeného, chcete někoho, s kým můžete jednat na rovinu a kdo bude na rovinu jednat s vámi.
Hlouběji a detailněji probírám asertivitu na svém kurzu na Seduo.cz. Proto neváhejte a skočte se na zbytek dokoukat tam, případně nechte své lidi, ať se na něj podívají. V Seduo.cz si můžete nastavit deadliny.
EVA MARKOVÁ
lektor a kouč osobního rozvoje
