Jak přivézt zahraniční turisty? Víc využít husitskou legendu

Kozí Hrádek, táborský poklad a expozice v muzeu. To je všechno, co může město nabídnout zahraničním turistům, kteří se chtějí něco dozvědět o husitství.
Cizinci do Tábora obvykle zabloudí na své cestě z Prahy do Českého Krumlova. Bývají pak překvapení bohatou historií i autenticitou centra. Ve městě se však nezdržují. Chce to radnice změnit?
Provozovatelem místního husitského muzea je Ministerstvo kultury. Možná i proto se jeho zaměstnankyně Marta Kratochvílová a Kateřina Mikulandová vyjadřují k politice města v oblasti cestovního ruchu zcela bez zábran.
„Denně do muzea přijde pár cizinců. Většina z nich je v Táboře náhodou,“ říká Kratochvílová. Podle Mikulandové se mezi cizinci občas najdou i takoví, kteří do Tábora zamíří vyloženě kvůli jeho historii.
„To jsou ti, kteří mají povědomí o Janu Husovi nebo Janu Žižkovi, týká se to zejména zemí s protestantskou tradicí. Británie, Německo, Francie, Nizozemsko,“ podotýká Mikulandová. Vedoucí odboru kultury Jana Lorencová na otázku, jestli existují internetové stránky, které by se zabývaly Janem Husem nebo Janem Žižkou a případně by byly i v jiném jazyce než češtině, odpovídá, že neví. Její kolegyně Michaela Kalousková tvrdí, že je to stejně jedno, protože stavět propagaci Tábora na husitech nestačí. „Husité jsou jen určitou přidanou hodnotou. Jde o to, jestli tu je dost ubytovacích zařízení, jestli se tu dobře nají, jestli zde mohou aktivně strávit svůj volný čas a jestli se jim u nás bude líbit. To dnes zejména zajímá turisty,“ doplňuje Lorencová.
Kalousková upozorňuje také na to, že město vydalo gastronomického průvodce nebo katalog ubytovacích zařízení v češtině a angličtině. Zdůrazňuje, že nabízí i brožuru o historii Tábora v sedmi jazycích a teď nově chystá reklamní spot na pražském obchodním domě Kotva. Třicetivteřinová upoutávka tam poběží během června.
Ředitel hotelu Nautilus Jan Křivánek se podobným argumentům usmívá. Podle něj jsou propagační materiály samozřejmostí. „Jezdím po veletrzích cestovního ruchu už několik let a na Tábor jsem narazil jen jednou, a to ještě v Praze. V Německu a Rakousku ani zmínka. Snad se situace změní s nástupem paní Lorencové, která má zkušenosti z práce v CzechTourismu,“ vysvětluje Křivánek. Jana Lorencová přiznává, že město má určité mezery v propagaci. „Děje se tu mnoho kulturních a sportovních akcí, které aktivně propagujeme. Ve spolupráci s Jihočeským krajem, Jihočeskou centrálou cestovního ruchu a agenturou CzechTourism se snažíme informovat o turistických možnostech Tábora. Například na veletrzích cestovního ruchu nebo fam tripech zahraničních touroperátorů (zájezdech zástupců cestovních kanceláří, pozn. red.),“ tvrdí Lorencová. Před několika týdny Tábor navštívily zhruba dvě desítky šéfů cestovních kanceláří například z USA, Ukrajiny, Německa, Indie nebo Rakouska. Jenomže Křivánek tvrdí, že celou akci organizoval společně s Českou centrálou cestovního ruchu jeho hotel. „Bylo pro mě velkým zklamáním, že se město v této věci více neangažovalo. Paní Lorencová o akci neměla ani ponětí. Když jsme ji informovali, hostům poslala igelitky s táborskými prospekty,“ říká Křivánek.
Podle ředitele hotelu Dvořák Kamila Kulíška selhávají v propagaci vedle radnice i podnikatelé. „Tábor pokulhává jak v šíři nabídky služeb pro turisty, tak v jejich kvalitě. Problémem je, že i když by město chtělo do Tábora přilákat více turistů, nemá sebemenší koncepci, jak toho dosáhnout,“ míní Kulíšek.
Podle zjištění Sedmičky v tuto chvíli nevozí do Tábora turisty žádná z významných českých cestovních kanceláří. „Ani se tomu nedivím. Protože Tábor zaostává za Českým Krumlovem, Budějovicemi i dalšími místy jižních Čech. Nikdo ho nezná a o jeho husitské legendě ví jen úzký okruh cizinců,“ míní Irena Čápová z pražské cestovní agentury Kompas, která organizuje zájezdy cizinců z Prahy do Českého Krumlova. S jejím názorem úplně nesouhlasí Jan Křivánek. „Tábor má bohatou historii a hlavně je na trase Praha–Český Krumlov. Dovedu si představit i to, že určitá skupina turistů, místo aby se hnala z Prahy do Krumlova a zpátky, se raději usídlí v Táboře a z něj bude dělat výlety do hektické metropole a Krumlova,“ vysvětluje.
Svůj názor na to, zda Tábor investuje dostatek financí do reklamy, či nikoli, má i Pavel Neufus, sběratel desek, který žil desítky let v Texasu a před nedávnem se v Táboře pokoušel otevřít muzeum hudby. „Město mě nijak nepodpořilo. A navíc, oni prostě nechtějí dát peníze do propagace Tábora. Neumějí dělat turistický byznys,“ dodává Neufus.