Pro jednoho je Karviná druhý domov, jiný se sem přistěhoval jen kvůli rodině nebo práci. V jednom se lidé, kteří se do města přistěhovali, shodují. Karviná se mění k lepšímu. „Karviná se mi moc líbí. Má svoji historii, krásné historické centrum, lázně, univerzitu, prostě vše, co patří k modernímu městu,“ říká Vilma Krňávková původem se Slovenska. Už devětatřicet let učí karvinské děti česky. Češtinu ovládá lépe než mnoho rodilých Karviňáků. Místní lidé se chovají k přistěhovalcům dobře, míní černošský fotbalista Tchami Ngangoue Hervé hrající za druholigový MFK. „Lidé jsou tady fakt milí,“ chválí Tchami. Nejobtížněji si cizinci zvykají na českou kuchyni. Na knedlíku, zelí a vepřovém si pochutnají Slováci a Poláci. Ti z větší dálky už moc ne. „Česká jídla jsou těžká. Zkoušel jsem klobásu nebo guláš, ale nechutnalo mi. Přednost dávám salátům nebo těstovinám,“ hodnotí Tchami. Cizinci vyrážejí v Karviné nejčastěji na Masarykovo náměstí nebo na procházku do parku Boženy Němcové. „V parku je krásně. Navíc kolem paneláků v Karviné není pro procházky moc místa. Hlavně když jdu s dětmi,“ říká Tadeusz Swed, který se do Karviné přistěhoval z Polska. V povolení k pobytu Tadeusze Sweda stojí sloučení rodiny. Před lety se sem z Polska přistěhoval za ženou a dcerou. „Karviná se mi moc nelíbila, proto jsem se s rodinou přestěhoval vedle do Stonavy. Paneláky mi vůbec nechybí. Ve městě je sice několik pěkných míst, ale chybí mi ty louky, pole a lesy, blízko kterých jsem vyrůstal v Polsku. Zpátky do Polska už bych se ale neodstěhoval, mám tu práci, rodinu i známé a přátele,“ vysvětluje horník Sweda.
„Mireček“ se přistěhoval z Kamerunu
Už rok z tribuny na karvinském fotbalovém stadionu pokřikují fanoušci na jednoho z hráčů „Mirečku“.
Až nedávno se Tchami Ngangoue Hervé dozvěděl, že jde o postavu z legendárního českého filmu, a byl příjemně překvapený. I jemu se v Karviné líbí. A nejen na stadionu. „Moc lidí tu neznám, ale mí spoluhráči i lidé, které potkávám na ulici, jsou přátelští,“ povídá jednadvacetiletý záložník.
Předtím, než se stal posilou karvinského fotbalového týmu, hrál v Polsku a v Německu. V Hannoveru a Berlíně prožil sedm let.
„Třeba Berlín je úplně jiné město. Karviná je o hodně menší, ale líbí se mi. Už jsem tu párkrát zašel i na diskotéku a potkal jsem tam velmi milé lidi. Navíc tam byla i spousta pěkných dívek,“ dodává s úsměvem Tchami.
Karviná už podle lidí, kteří se sem přistěhovali z jiných měst České republiky nebo ze zahraničí, nejsou jen doly a haldy. V posledních letech se vzhled města podle nich výrazně změnil k lepšímu, alespoň některé jeho části.
„Vidím to jako dnes. Můj muž si mě před dvaceti lety vezl z malebných Domažlic do Karviné. Když jsem viděla ty haldy kolem šachet, měla jsem slzy na krajíčku. Hotová měsíční krajina. Měl jsem z toho strach. Dnes je to už o něčem jiném. Centrum je krásné a i ty haldy vypadají lépe. Jsou na nich vysazené stromky a tráva,“ uzavírá rozená Jihočeška Ivana Záhoříková.
