„Byl jsem trochu exot,“ říká o svých návratech domů designér Jan Čapek. Z jeho půllitrů Radegast a Kozel pije v Česku každý třetí muž a téměř každý jednou zkusil nápoj z láhve Mattoni sport. Ti nejmenší možná mají doma nafukovacího černého nebo bílého psa, kterého vytvořil pro Fatru.
Jan odmaturoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Turnově, kde se věnoval broušení drahých kamenů, a odjel na stáž do New Yorku. „Pracoval jsem mezi Pátou a Šestou Avenue ve čtvrti, které se přezdívalo Diamond District v dílně pana Šťastného, noblesního staříka, který v padesátých letech utekl z Československa před komunisty. Brousili jsme kameny pro Tiffany nebo klenotnictví Harry Winston. Byla to hezká práce a dobrá zkušenost, ale celý život bych to dělat nemohl. Pořád jenom sedíte a mžouráte pod lupu.“
Pobyt v New Yorku mu, jak sám říká, prý otevřel bránu do světa módy. Zašedlé Česko a New York v roce 1995 znamenaly dva různé světy. „Pár let po revoluci jsem se ocitl v prostředí, kde bylo na každém kroku vidět, že lidem záleží na tom, jak vypadají. Na ulicích Manhattanu člověk potkal nafintěné, do detailu vystylované staříky, kteří stejně jako pan Šťastný, jenž řídil ve svých pětasedmdesáti svou firmu sám, vyzařovali noblesu. Když jsem se pak vracel domů, vypadal jsem prostě trochu jinak už jen tím, že mi záleželo na tom, co mám na sobě.“ Kouzlo New Yorku si pak v Praze připomínal zaměstnáním v obchodě DKNY návrhářky Donny Karan, kde pracoval se současným ředitelem MBPFW Lukášem Loskotem.
„V současnosti si už nekupuju skoro nic jiného než značku Y-3. Je to subbrand Adidas, který vznikl ve spolupráci s japonským designérem Yohjim Yamamotou. Sedí mi od nich skoro všechno od tašek po kalhoty.“ V Česku tahle značka zatím není, a tak si vybírá v Norimberku. Na nákupy si rád zajede i na sever Itálie, do oblasti Friuli, kde dva roky pracoval v evropském designovém centru Electrolux a má tu vytipovanou řadu outletů. „Tam jsem zažíval další kulturní šok. Italové jsou hrozně nekompromisní. Nemůže se stát, že by vyšli na ulici v něčem nesprávném.“
Do Itálie se dnes vrací se svou manželkou Klárou a třemi syny ve věku 10, 6 a 3 roky. „Letos poprvé pojedeme na dovolenou bez kočárku, takže to bude nářez.“ Díky jeho synům vznikl houpací pes Rocking Bully nebo nafukovací Bulík. Inspirovaný je čtrnáctiletým rodinným mazlíkem, černým bulteriérem s bílými tlapkami. Spousta věcí napadá Jana Čapka právě při jeho venčení. „Vytvořit finální podobu nafukovacího psa Bulíka pro mě byla nejtěžší věc, kterou jsem kdy dělal. Vymýšlením 2D střihu, který by nevypadal po svém nafouknutí jako beztvará brambora, jsem strávil 350 hodin čistého času,“ směje se designér s jednou charakteristickou profesionální úchylkou.
Všechny věci okolo sebe přísně tvarově zkoumá a hodnotí a pokud projdou jeho kritérii, musí je mít. Doma má tak sbírku lampiček, porcelánových zvířátek, váz a čajových setů třeba z oblíbené duchcovské nebo lesovské porcelánky, protože jak sám říká: „Nesnáším bezpohlavní tlustostěnné porcelánové hrnky z jednoho řetězce.“
