Jaro v zoo: čápi začali pískat

Zvířata v zoo Ohrada u Hluboké nad Vltavou mají v těchto dnech plnou hlavu námluv.

Pískání čápů černých, křik plameňáků, jekot koček divokých. Vstup do zoologické zahrady na břehu Munického rybníka se podobá ráji, v němž jeho Stvořitel přikázal Milujte se a množte se. Své o tom ví i zoolog Ivan Kubát. Přes týden totiž bydlí na svobodárně přímo v areálu zahrady.
„Mrouskají se teď divoké kočky. V noci vydávají zvuky, až naskakuje husí kůže,“ popisuje muž a zálibně si prohlíží párek desetikilových mourovatých šelem olizujících se na větvi v kleci.
„Jak se holka pěkně myje. Je čistotná,“ pochvaluje si. Každý pár přitom přistupuje k namlouvání jinak. Kočky ve dne předstírají před lidmi nezájem a ožijí až se soumrakem. Zajímavé vábení vyluzují pár čápů černých. Samička i samec pískají, jako by měli v zobáku píšťalku. Krkavci na druhé straně uličky zase předvádějí svatební tanec, klapou zobáky a staví hnízda.
Na rozdíl třeba od koček neměla ještě zoo od čápů černých mladé. Podle Kubáta se přitom k tomu schylovalo vloni. „Při námluvách si ale samice poranila nohu a už se pářit nemohla. Letos by to šlo,“ uvažuje Kubát.

Páry musí dávat k sobě

Podle zástupce ředitele zoo Romana Kössla se musí i tak páry k páření pečlivě vybírat. Je to jako s lidmi. Někteří si prostě nepadnou do oka a z milování nic není.
Pro větší ptáky platí, že potřebují mít na páření prostor a nezastřižená křídla, aby samce udržela ve správné poloze. Tuto zkušenost zoo získala nejprve u plameňáků, jichž už má početné hejno. O mláďata, kterých se pak narodí víc, se podělí s jinými zahradami, nebo je vymění za jiné druhy. Kočky divoké dokonce dodávají do Tatranského národního parku, kde žijí volně.