Jeden den a konec. I to je Tour de France

Tour de France, to je po olympiádě a mistrovství světa ve fotbale třetí nejsledovanější sportovní událost světa. Postavit se na start Staré dámy, to už něco znamená. Devětadvacetiletý rodák z australského města Cairns Adam Hansen, který žije už přes tři roky ve Frýdlantu nad Ostravicí, to letos zažil podruhé v životě. Jezdec týmu HTC Columbia měl v závodě pracovat pro spurtera Marka
Cavendishe a pomoct k co nejlepšímu umístění Michaelu Rogersovi. Svou misi nesplnil. Hned v první etapě se připletl do jednoho z mnoha pádu a letošní Tour pro něj skončila.

První etapu poznamenala spousta pádů. Co se stalo vám? Na cestě bylo něco, co tam být nemělo. Jel jsem uprostřed skupiny a všiml jsem si toho až na poslední chvíli. Když jsem narazil, ruce mi sklouzly z řidítek. Přepadl jsem dopředu, ztratil kontrolu a skončil na
boku.

Dalo se kolizi předejít? Byla to prostě jenom smůla. Všichni kromě mě se spadenému předmětu vyhnuli. Bohužel jsem neměl takové štěstí, jako ostatní. Mohlo to potkat kohokoli.

Jak vážně jste se poranil a co se vám bezprostředně po pádu honilo hlavou? Hned po pádu jsem věděl, že mám něco zlomené. Nebyl jsem v pohodě. Tým chtěl, abych pokračoval, tak jsem dojel zbývajících 180 kilometrů. Šíleně to bolelo, ale měl jsem špatný pocit, že by měla stáj ztratit jezdce tak rychle. Rentgen pak ukázal, že jsem si zlomil hrudní kost, první žebro
a klíční kost.

Vy jste ujel skoro dvě stě kilometrů se třemi zlomeninami? Musel jsem etapu dokončit, protože trenéři nevěřili, že jsem si něco zlomil. Navíc jsem dojel v hlavní skupině a pomáhal rozjíždět spurt. Proto si všichni mysleli, že druhý den budu v pořádku.
Budete spolujezdcům v následujících etapách hodně scházet? Určitě to pocítí. I když je to dost neobvyklé, měl jsem pomáhat jak sprinterům, tak vrchařům.

To znamená, že tým udělal i nějaké změny ve strategii. Přesně tak. Teď vidíte vrchaře dělat moji práci v průběhu závodu a jiného potom, jak pomáhá v cíli u
sprintů. Tím pádem vrchaři budou unavení na to, aby pomohli v kopcích Michaelu Rogersovi, který jede na celkové umístění. Je to pro něj špatné. Tým bude v posledních týdnech více unavený.

Momentálně jste doma ve Frýdlantu nad Ostravicí. Jak dlouho si musíte od cyklistiky odpočinout? Zranění se budou hojit šest týdnů. První dva týdny nesmím dělat vůbec nic. Pak můžu trochu jezdit na kole doma bez otřesů. Po pěti týdnech můžu vyjet ven, ale na dlažební kostky můžu zatím zapomenout.