Rodák z Nymburka Ladislav Kutík pamatuje město takové, jaké ho ve svých knížkách popisuje Bohumil Hrabal. Aby ne, je nejstarším starostou široko daleko. V pátek oslaví devětašedesáté narozeniny.
Kutík žije v polabském městě celý život. Od malička je pro něj důležitý sport. Není překvapení, že starosta města, odkud pochází šestinásobný vítěz basketbalové ligy, se víc než padesát let věnuje právě tomuto sportu.
Padesát let s basketem
Nejprve hrál basket aktivně, začínal už jako malý kluk. „Měli jsme na dvoře koš, hráli jsme vlastně streetball,“ žertuje Kutík. Tým kamarádů, kteří bydleli v okolí, hrával zápasy s kluky z okolních domů.
Do opravdového basketbalového týmu se dostal jako čtrnáctiletý, když ho ve sportovním centru oslovil tehdejší trenér Josef Andrle. „Tady takhle nemůžeš ležet. Jestli chceš, hochu, něco dělat, tak vstaň a koukej přijít na trénink,“ řekl Kutíkovi, který si u hřiště četl knížku.
S trénováním Kutík začal v roce 1962 po návratu z vojny. „Tehdější trenér se chtěl týmu zbavit, tak jsem to vzal,“ říká Kutík.
Kdyby letos nenačínal na radnici dvacátý rok, byl by projektant. V Mladé Boleslavi vystudoval na střední škole strojírenství a nastoupil do práce. Kromě jednoho roku vojny pracoval jako konstruktér a projektant ve Vývojovém závodě ČSD až do roku 1989.
Během Listopadu se stal mluvčím Občanského fóra v Nymburce.
„Asi proto, že jsem byl nejstarší,“ vysvětluje Kutík. Ještě po převratu, už jako starosta, chodil po večerech do závodu ČSD kreslit a projektovat. Bavilo ho to. „Byl z toho velký průšvih. Chtěli vyhodit vrátného a mně sebrali klíče,“ vzpomíná Kutík.
Když Občanské fórum v roce 1990 dávalo dohromady nové vedení města, dostal Kutík za úkol sehnat nového starostu.
„Všichni mě tehdy poslali do háje. Já jsem politiku vůbec dělat nechtěl, ale zbylo to na mě,“ vypráví Kutík.
Co se podle Kutíka od Listopadu nejvíc změnilo? „Asi přístup k osobnímu vlastnictví,“ přemýšlí Kutík.
Co další čtyři roky?
Jestli začne na nymburské radnici letos třetí desetiletí, zatím není jasné. Pokračování ve funkci nevylučuje.
„Moje děti mi říkají: táto, zůstaň už doma. Vždyť ti barák spadne na hlavu. Na kandidátce ale budu. A pak už to bude záležet na politických hrách,“ uzavírá Kutík.
