Jiří Tiller fotí a zapisuje souřadnice

Dvanáct zastavení má za sebou výstava Duchovní krajina, která se skládá asi z padesáti velkých fotografií Jiřího Tillera. Přesně před rokem začala její cesta v Národním muzeu fotografie v Jindřichově Hradci, kde autor převážně žije. Vedla například přes Budějovice, Nové Hrady a čtyři místa v Rakousku až do galerie Lapidárium v Praze. Tam ji lidé mohou vidět do konce prosince.

Tiller mezitím našel spoustu dalších míst na Jindřichohradecku, v nedalekém rakouském příhraničí i v jiných částech Česka, jejichž zadumaná atmosféra stojí za zvěčnění.

Proslulé jsou zejména jeho obrazy krajiny, v níž ho přitahují hlavně kameny a skalní útvary. „Pánbůh umí tvořit věci, na něž sochaři jen zírají. Mám spoustu krásných ohlasů od autorů moderního umění, kteří žasnou, co zvláštního jsem v přírodě našel,“ říká.

Pro Sedmičku nyní vybral hlavně své zimní snímky. V tomto ročním období má nejradši sněhový poprašek, který jen lehce zdobí krajinu, anebo vločky poletující ve větru. Vysoké závěje ale v oblibě nemá, protože na řadu míst drsné České Kanady se dostává jen s obtížemi, navíc haldy sněhu zasypávají zajímavé detaily. Jeho kniha Sochy přírody je jich plná.

Čtenáři se mohou nejen těšit pohledem, ale také si podle ní plánovat svá putování. Přílohou ke knize je totiž CD s mapami a vyznačením cyklotras a turistických stezek včetně souřadnic pro GPS. Mapa doplňuje i katalog k výstavě Duchovní krajina, který vydalo sdružení Hortensia.

Na zhruba šedesáti snímcích Tiller ve své knize ukazuje přírodu pohraničních částí jižních Čech, Rakouska a Německa, a to od Slavonicka až po Šumavu a Bavorský les. Našel tam přírodní zázraky, které lidé pravděpodobně využívali jako chrámy. „Prošel jsem ta místa mnohokrát a nikdy nikoho nepotkal. Přesto mám vždycky pocit, že za mnou někdo stojí,“ podotýká Tiller.