Každý rok zmizí z Karlovarského kraje čtyři a půl promile lidí. Z velké části za to může odliv mladých talentů. Studenti odcházejí na vysoké školy do vnitrozemí, odkud se mnozí z nich po získání diplomů už nevrátí. Nemají důvod. Praha, Plzeň nebo třeba Zlín jim nabízejí více příležitostí. Vydělat si a zároveň vybudovat kariéru. Domů do Karlových Varů pak přijíždějí už jen na návštěvu za rodiči.
Tři lidé, tři odchody
Jedenatřicetiletý Jan Koudelka vystudoval chemii v Praze. Přestože má v Karlových Varech rodiče a další příbuzné, domů se už po škole nevrátil.
„Nesehnal jsem tady stabilní a slušně placenou práci. Na konci studií mě odchytli lidé z Lasselsbergeru a nabídli mi dobré peníze a k tomu navíc byt. Neváhal jsem ani minutu a zamířil do Plzně,“ řekl Sedmičce.
Dnes už sice u této firmy nepracuje, o návratu do rodného města však nepřemýšlí. „Nebráním se tomu. Ale do práce všichni chodíme, abychom vydělávali. To si přiznejme. A nevím, jestli bych na Karlovarsku sehnal takovou práci, abych dobře uživil rodinu,“ krčí rameny.
Karlovým Varům před lety zamával také Pavel Štádler, který vystudoval obor technická kybernetika na Vysoké škole ekonomické v Praze.
„Když jsem na konci vysokoškolských studií a postgraduálu koukal na karlovarském úřadu práce po možnostech, tak nejlepší nabídka v oboru informačních technologií bylo výpočetní středisko Českých drah. Za šest tisíc plus jízdní výhody pro rodinné příslušníky,“ vysvětluje s úsměvem, proč zůstal v Praze. Nyní pracuje v České národní bance v sekci informatiky.
A třetí příběh. Za lepším odešel v roce 2003 také Martin Mikač. Specialista na informační technologie si tehdy založil rodinu a koupil byt. Na splátky.
„Peníze od tehdejšího zaměstnavatele mi nestačily a v regionu jsem lépe placenou práci v mém oboru nesehnal. Odešel jsem tedy do Prahy na výborně placené místo. Díky tomu jsem do čtyř let splatil všechny půjčky,“ říká vousatý muž, který se však předloni vrátil zpět do Karlových Varů. „Hlavní roli sehrály rodinné důvody. Naštěstí už jsem měl půjčky splacené,“ říká.
Firma, kam se hrnou
Na Karlovarsko se po vysoké škole vrací hlavně ti absolventi, kteří získali místo ve státní správě anebo jdou učit do škol. Technicky vzdělaní lidé tady perspektivu většinou nevidí.
Přesto i tady existuje několik firem, které mladé mozky dobře platí. Jednou z nich je Witte Nejdek. Vždy na přelomu září a října zaplaví personální oddělení úspěšného strojírenského podniku žádosti vysokoškoláků o přijetí do pracovního poměru. Firma se totiž o své zaměstnance dobře stará a v rámci regionu je také nadprůměrně platí.
„Průměrná hrubá mzda zaměstnanců naší společnosti je dvaadvacet tisíc korun. Vysokoškolsky vzdělaní zaměstnanci pobírají průměrnou mzdu ve výši dvaačtyřicet tisíc korun,“ řekla Sedmičce Martina Poštová, mluvčí nejdecké společnosti.
Nadprůměrná mzda ve firmě Witte, která patří mezi přední dodavatele zamykacích systémů a klik pro automobilový průmysl, přičemž v roce 2007 získala titul „Zaměstnavatel regionu“, však není zadarmo. Každý půl rok ve firmě vedou přímí nadřízení hodnotící pohovory se zaměstnanci. Plat zaměstnanců na technicko-hospodářských pozicích se totiž skládá ze základní mzdy plus osobního ohodnocení. A pro dosažení jeho maximální výše jsou důležité právě dosažené vzdělání, znalost cizího jazyka a odborné znalosti.
Místa pro ně nejsou
Podle Jarmily Šenitkové z Českého statistického úřadu bylo v Karlovarském kraji v roce 2008 nabízeno vysokoškolákům čtyřiadevadesát volných pracovních míst. Tedy hodně málo. Region požadoval hlavně lékaře a učitele.
„Dnes je předpoklad, že se situace ještě přiostřila, ale data budeme mít k dispozici až v polovině příštího roku,“ uvedla s odkazem na hospodářskou krizi Šenitková.
