K mecenášství stačí jen to, že věříte něčí práci, říká zakladatelka BeCharity Saudková

„Filantropie je pro mě ztělesněním pomoci těm, kteří se nenarodili pod šťastnou hvězdou,“ říká Pavlína Saudková. 

„Filantropie je pro mě ztělesněním pomoci těm, kteří se nenarodili pod šťastnou hvězdou,“ říká Pavlína Saudková.  Zdroj: Foto: Tomáš Lébr, Ilustrace: Tereza Kovandová

Novinářka, fotografka, spisovatelka, filantropka, matka tří dětí. Pavlína Saudková naplňuje představu renesančního člověka i novodobého mecenáše. Nadační fond Be Charity, kterému se sedmnáctým rokem věnuje, je jen jedním úsekem na její filantropické cestě.

Pavlína Saudková také podporuje divadlo nebo českou filmografii a v holešovických Jatkách78, centru českého cirkusového umění a divadelní alternativy, působí jako fundraiserka a community manažerka. A právě v souvislosti se svými kulturními aktivitami vyzdvihuje prvorepublikovou tradici mecenášství. „Dříve podnikatelé podporovali nezištně umělce jen proto, že věřili jejich práci. Mám naději, že se k tomuto propojení čeští podnikatelé opět vrátí,“ říká nad kávou příznačně ve foyer divadla.  

Děti, které bojují s nemocí

Slovo naděje je pro ni alfou a omegou dobročinné práce. Věří, že při pomoci nemocným, na které se fond Be Charity zaměřuje, hraje kromě lékařské vědy svou roli i psychika. Jedny z prvních zkušeností s dětskými pacienty, kteří musejí podstupovat náročné a často bolestivé rehabilitace, zažívala v době, kdy ona sama vychovávala malé děti. S osudy nemocných dětí se proto srovnávala těžce. Kontakt s těmi, kterým pomáhá, jí ale současně nabíjí. Energii svou prací vrací také rodinám nemocných pacientů. „Zaslouží si chvíli na oddych,“ shrnuje. 

Sedm statečných

Redakce e15 magazínu spolu s Asociací společenské odpovědnosti představuje sedm příběhů osobností, jež posouvají Česko k lepšímu tím, že budují kulturu dárcovství i v době, která dobrým zprávám příliš nepřeje.

 

Zleva: Lenka Hajgajda (Asociace genové terapie), Ondřej Vlček (Nadace rodiny Vlčkových), Pavlína Saudková (BeCharity), Zdeněk Mihalco (Nadace Via), David Lukeš (Centrum Paraple), Žaneta Slámová a Petra Květová Pšeničná (Fandi mámám), Matěj Lejsal (Sue Ryder) Zleva: Lenka Hajgajda (Asociace genové terapie), Ondřej Vlček (Nadace rodiny Vlčkových), Pavlína Saudková (BeCharity), Zdeněk Mihalco (Nadace Via), David Lukeš (Centrum Paraple), Žaneta Slámová a Petra Květová Pšeničná (Fandi mámám), Matěj Lejsal (Sue Ryder) | Foto: Tomáš Lébr, Ilustrace: Tereza Kovandová

 

K pomoci lidem s dlouhodobými zdravotními problémy se ale dokáže stavět i pragmaticky. Společnost podle ní musí pomoci takovým lidem vrátit se do běžného života. „Když jim dáme šanci vrátit se k normálnímu životu, nebudou pro stát pouze – a to říkám samozřejmě s nadsázkou – přítěží. Budou zase platit daně, opět se zapojí do společnosti. A hlavně, změní se jim tím život,“ vysvětluje na příběhu právníka, kterému nadace Be Charity pomohla po sedmi letech, která strávil na lůžku s dýchacím přístrojem, zaplatit operaci a vrátit se k advokátní praxi. 

Nadační fond založila společně s Barborou Nesvadbovou v roce 2015, jejich filantropické aktivity ale sahají mnohem dál. Původně ještě ve spojení s volnočasovým magazínem Harper’s Bazaar organizovaly charitativní bazary oblečení, které jim darovaly známé osobnosti nebo módní firmy. Od vzniku fondu rozdělily přes padesát milionů korun, za zásadní pro fungování jejich charity označuje Saudková rozdělení veškerých získaných prostředků mezi žadatele. Na pozici ředitelky a revizorky Be Charity pracuje jako dobrovolnice – uznává, že si to může na rozdíl od jiných pracovníků v nezisku dovolit díky svým dalším aktivitám i manželovi, kterým je fotograf Jan Saudek. 

„Někteří lidé si o neziskových organizacích stále myslí, že velká část přispívaných peněz jde na jejich chod,“ dodává. I proto podle ní část Čechů stále nevnímá slovo filantropie vždy v dobrém světle. Doufá však, že se jejich pohled změní, čemuž podle ní může pomoci i osobnost prezidenta Petra Pavla, který k neziskovému sektoru přistupuje opačně než jeho předchůdce.

„Filantropie je pro mě ztělesněním pomoci těm, kteří se nenarodili pod šťastnou hvězdou,“ říká Pavlína Saudková. 

Dát práci, zakoupit přístroj…

Nadační fond Be Charity pomáhá kromě nemocných dětí také handicapovaným v jejich zapojení do pracovního procesu. Pomáhá s hledáním zaměstnanců sociálním podnikům Etincelle, jež patří mezi nejvýznamnější tuzemské zaměstnavatele lidí se zdravotním postižením – zaměstnává jich přes dvě stě. „Ve Středočeském kraji provozuje Etincelle kromě kaváren také mandl, pekárnu nebo farmu,“ dodává Saudková. 

Be Charity nejnověji navázala spolupráci s kardiologem Janem Markem, který nastoupil do prestižního londýnského Great Ormond Street Hospital. Tam léčí děti z celého světa s těmi nejkomplikovanějšími srdečními vadami. 

Fond dále spolupracuje se spinální jednotkou a oddělením dětské rehabilitace Motol i s gynekologicko-porodnickou klinikou U Apolináře. „Be Charity nám v současné době významně pomohla nakoupit zařízení pro analgezii řízenou rodičkou. Jde o finančně nákladné speciální pumpy, které používají jen některé nemocnice v naší zemi. Bez nadačního fondu bychom tuto metodu u nás nemohli zavést,“ říká profesor Antonín Pařízek z pražského Apolináře. Nadace sem také pomohla zakoupit první podpůrný přístroj pro plicní ventilace předčasně narozených miminek. 

Kreativita poháněná nadějí

„Češi jsou úžasní, dokážou se semknout a v akutních případech pomoci závratnými částkami,“ připomíná Pavlína Saudková. Chybí podle ní ale určitá vytrvalost. Filantropii označuje za běh na dlouhou trať a zdůrazňuje, že velká část nemocných dětí potřebuje péči po celý život. „U velké části našich pacientů je to bohužel celoživotní cesta,“ říká. 

Kromě práce v Be Charity má Pavlína Saudková ještě další role. Pracuje na knize k 15 letům Cirku La Putyka a přijala nabídku stát se hostující šéfredaktorkou magazínu Národního divadla. Říjnový editorial věnovala příznačně naději. „Lidé s nadějí jsou mnohem kreativnější v krizi. A také jsou víc v souladu se svými hodnotami,“ píše úvodem. V den rozhovoru pro e15 se ale nejvíce cítila jako úřednice. „Na celé dopoledne mám naplánovanou práci u počítače, což se mi nestává často. Budu ale také trochu grafička a novinářka. Nejméně dnes matka a manželka,“ říká s úsměvem.

Pavlína Saudková 

Vystudovala bakalářský obor žurnalistiky na pražské Univerzitě Karlově. Pracovala v několika rádiích, později nastoupila na pozici zástupkyně šéfredaktorky lifestylového magazínu Harper’s Bazaar. Je ředitelkou nadačního fondu Be Charity, community manažerkou divadla Jatka78 a hostující šéfredaktorkou magazínu Národního divadla. Napsala knihy Hovory s terapeuty a Deník tvrdohlavého režiséra, nyní pracuje na výroční knize k 15 letům souboru Cirk La Putyka. S manželem Janem Saudkem má tři děti.