Kamarádka už měla žiletku u zápěstí

Ve dvanácti letech zachránila život člověku. Lucie Gabrielová rozmluvila kamarádce sebevraždu.

Lucie Gabrielová našla svou o rok mladší kamarádku Barboru pořezanou a s žiletkou u zápěstí. Další krok, který mohl skončit tragicky, jí rozmluvila. Tento skutek ji vynesl nominaci na Dětský čin roku 2010.
Byl slunečný letní den. Tehdy dvanáctiletá Lucie Gabrielová trávila prázdniny u babičky v Orlové. Jako každý den vyběhla za kamarády na palouk za domem. „Kamarádi, kteří byli venku, mě upozornili na to, že jedna z mých nejbližších kamarádek Barča brečí. Tak jsem ji šla hledat, abych zjistila, co se stalo,“ vzpomíná Lucie. Přítelkyni našla kousek od domu.

Se životem zamávala nešťastná láska

„Barča se mi svěřila, že její starší sestra jí přebrala přítele, do kterého je zamilovaná. Pořád brečela a byla z toho úplně na dně. Vysvětlila jsem jí, ať si z toho nic nedělá a zapomene na něj. A když zapomenout nemůže, ať se za ním vydá a řekne mu, že ho miluje,“ vypráví dívka. Poté se kamarádky rozešly na oběd domů a slíbily si, že se po obědě znovu sejdou. Když však Lucie po obědě vyšla ven, Barboru nikde neviděla. „Šla jsem ji hledat na palouk a kluci mi řekli, že Barču viděli na okraji lesa. V ten moment mě přepadla taková zlá předtucha, dostala jsem o Barču strach. Ona má totiž takovou povahu, že si všechno bere moc k srdci, všechno hodně prožívá. Běžela jsem do lesa, co mi síly stačily,“ popisuje Gabrielová. Kamarádku v lese našla. Měla pořezané ruce, ze kterých jí tekla krev, a žiletkou si mířila na zápěstí. „Rychle jsem k ní přiskočila, žiletku jí z ruky vyrvala a zahodila pryč. Snažila jsem se Barču uklidnit a rozveselit. Vzít si kvůli nějakému klukovi život, je přece velká hloupost,“ myslí si Lucie. O tom, co se v lese stalo a co se mohlo stát, nikomu neřekla. Svůj příběh napsala, až když si přečetla výzvu nadace Dětský čin roku. „Jednu chvíli jsem zvažovala, že půjdu za Bářinou maminkou. Ale pak mě napadlo, že by Barča mohla mít kvůli tomu problémy, a tak to nakonec zůstalo jen mezi námi dvěma,“ vypráví Lucie. Přestože se Barbora odstěhovala pryč a do Orlové nejezdí, děvčata se spolu dál kamarádí. Alespoň na dálku. „Barča je moje mega kámoška a vždycky bude. Píšeme si spolu na Facebooku. Barča říkala, že nikdy nezapomene na den, kdy jsem jí žiletku z ruky vytrhla. Je ráda, že jsem jí sebevraždu rozmluvila,“ líčí Gabrielová.
Doma se Lucie o svém zážitku zmínila jen tak mimochodem. „Tenkrát jsem tomu nepřikládal nějakou zvláštní pozornost. Mám ještě jednu sedmnáctiletou dceru a vím, že holky se zamilujou a po nějaké době zase odmilujou. Když mi pak volali z nadace Dětský čin roku, byl jsem překvapený. Na Lucinku jsem ale náležitě hrdý, je to vnímavá holka,“ říká otec Lucie Martin Gabriel.

Pomáhat lidem není samozřejmé

Nadační fond Dětský čin roku vyhlašuje dětské hrdiny už od roku 2005. „Chovat se slušně, pomáhat lidem, zapomenout na lhostejnost k osudu jiných. Zdá se to naprosto samozřejmé, jenže přesto tomu tak stále ještě není. Právě proto se zrodil charitativní projekt Dětský čin roku,“ vysvětluje původ projektu za Nadační fond Dětský čin roku Veronika Šoufková.
Děti mohou do soutěže posílat své zážitky, nebo zážitky svých kamarádů. Hrdina, který získá ve své kategorii největší podporu, bude vyhlášený 1. prosince na Staroměstské radnici v Praze.