Babiš představil své hromádky populistických slibů, pár úliteb Okamurovi a sponzorům Motoristů
Čtyři týdny po volbách máme na stole plán, co chce nastupující vláda hnutí ANO, SPD a Motoristů sobě v příštích čtyřech letech stihnout. To je dobrá zpráva a důsledek toho, že Andrej Babiš se sestavením vlády spěchá; chce mít jistotu, že všechno řádně klapne směrem k jeho nevydání soudu, dřív, než se tekuté písky v menších stranách případně přikloní k jinému řešení.
Ta špatná zpráva je, že se z programového prohlášení, které Babiš v pátek poslal na Pražský hrad, nedozvíme nic o tom, jak chce vláda populistů na své plány sehnat peníze. Když se hnutí ANO někdy v létě během kampaně tvářilo, že představuje svůj program, silná námitka zněla právě, že neobsahuje ani slovo o zdrojích. Tuto námitku programové prohlášení neodstranilo. A co je horší, kromě ekonomických, důchodových či platových otázek dokument zcela rezignuje na mezinárodní situaci a ochranu před agresivním Ruskem. To pro jistotu nezmiňuje vůbec.
Stejné prohlášení mohl Babiš klidně prezidentovi představit v roce 2017, kdy sestavoval svou první vládu. Žádná strategická dálnice, po které by Česko letělo k prosperitě, ale klikaté horské cestičky mezi hromádkami populistických slibů, které hnutí ANO nabralo a zasvinilo si jimi cestu během všemožných kampaní posledních pěti let. K tomu pár úliteb Okamurovi a sponzorům Motoristů, protřepat, nemíchat a dokument je na světě.
Babiš zasekne stamiliardové sekery
Údělem populistů, který si sami zvolili, není vést země k řešení skutečných problémů, to bolí a zhoršuje naději na další vítězství ve volbách. A vyhrávat volby je jejich jediná skutečná strategie. Babiš mohl ponechat důchodovou reformu, jak je. Mohl být rád, že horké kaštany za něj vytahala Fialova vláda, a spolupostarala se tak o jeho letošní vítězství.
Slíbené znovuzastropování věku odchodu do důchodu v 65 letech nemá na aktuální vládní období žádný vliv, nemá ho dokonce až do pozdních 30. let, tedy daleko za horizont Babišovy vlády či politické kariéry. Naopak zasekne další stamiliardové sekery, jenže až ve 40. a 50. letech, což může být Babišovi a spol. upřímně fuk. Jenže hnutí ANO si ve své svaté válce proti Jurečkově reformě nasypala do cesty tolik hnoje, že reformu zrušit musí. Ke škodě všech.
Kde chybí dlouhodobý cíl, je třeba lidu hodit ozdobné prvky. Na daně vláda sahat nechce, jediné skutečné zvýšení příjmů slibuje znovuzavedení EET. Hnutí ANO čerpá z podpory zaměstnanců státu, zvýšíme jim platy. Policistům, hasičům a bachařům dáme nástup 50 tisíc, učitelé budou mít za čtyři roky průměr 75 tisíc. Zabojujeme proti neziskovkám, budou muset transparentně zveřejňovat své příjmy a výdaje, na což sice stačí zabrousit na jejich transparentní účty, ale v prohlášení to dobře vypadá. A ty, které zlobí, dostanou nálepku zahraničního agenta.
Dárečky pro Okamuru a Macinku
Vysloveně okrašlovacím prvkem jsou úlitby menším stranám. Ponechání daňové výjimky pro tiché víno. Zrušení zákazu prodeje a výroby nových spalovacích aut po roce 2035, věc, kterou tak či tak vyřeší trh.
Samostatnou kapitolou jsou koncesionářské poplatky pro veřejnoprávní média. Babiš je slibuje zrušit, což bývá nepřesně označováno za snahu ovládnout ČT a rozhlas politicky. Modelů financování je v civilizovaném světě řada a neplatí, že všude tam, kde jsou média placena z rozpočtu, dochází k jejich ovlivňování. Známe však i otřesné případy, kde to tak je, třeba na Slovensku. Jde o věc politické kultury, ale přiznejme si, že ani rady ČT nebo rozhlasu, volené „nezávislými institucemi“, nebyly v posledních letech zrovna vzorem ctnosti. Zase jde o slib, který Babiš prosadit musí, když už své voliče na tématu čtyři roky úspěšně školil.
Prvním skutečným testem reálnosti slibů bude příští rozpočet. Pokud do něj Babiš a spol. promítnou všechny své návrhy, bude konečně zřejmé, jak to má vymyšlené s příjmy. V rovnici, kde je na jedné straně slib nezvyšovat daně a nekonečná řada zvýšených výdajů, je logickým výsledkem další zadlužení.
