Ten, kdo se rozhodne pro karate, vstupuje na dlouhou a trpělivou cestu za poznáním sama sebe. Názory starých mistrů uznává i Jaroslav Valenta z Jindřichova Hradce. Sám se pro bojová umění rozhodl před třiatřiceti lety. V roce 1983 začal dojíždět do Českých Budějovic na lekce shotokan karate.
V současnosti vyučuje jeden ze stylů okinawské goju ryu karate dó a je už dvanáct let jediným oficiálním zástupcem této odnože a mistra Morio Higaonny v České republice.
„V začátcích jsem cvičil v sebeobranném oddíle Brana a o tři roky později následoval přestup do nově vzniklého družstva Goju ryu karate pod Rudou Hvězdu Jindřichův Hradec,“ vzpomíná Valenta, sensei neboli učitel.
Počátkem devadesátých let založil Valenta v Hradci Budo klub, který pak přejmenovali na Okinawan karate. V té době byl žákem japonského mistra Takeji Ogawy Senseie a cvičením karate naprosto žil. Chtěl druhým předávat to, co se do té doby naučil. Na tréninky mu tehdy chodilo až sto padesát cvičících. „Byla to doba plná nadšení a touhy poznávat sama sebe,“ říká hlavní instruktor.
Nejdřív Onegai shimatsu, pak Arigato
Každý zájemce o cvičení karate se musí připravit na několik věcí. Kromě tvrdého tréninku zejména na „asijskou“ atmosféru, tradiční japonské pozdravy, vzájemné vzdávání si úcty a umění poděkovat partnerovi za dobré cvičení.
„Každý trénink začínáme krátkou meditací, po které se studenti vzájemně ukloní a pronesou větu Onegai shimatsu (v překladu: Prosím, pomoz mi). Po skončení cvičení si vzájemně poděkujeme slovy Arigato gosai mashita (Děkuji mnohokrát),“ přibližuje průběh jedné lekce držitel černého pásku, čtyřicetiletý Robert Nerad.
Právě v tomto týdnu obdržel certifikát o absolvování třetího danu, což je jeden ze stupňů černého pásku. S karatem začal Nerad hned po vojně v Nové Bystřici. To bylo před dvaceti lety.
Odbornost v bojovém sportu značí barevné pásy, které postupně tmavnou podle toho, jak dlouho člověk cvičí a kolik získává zkušeností a síly. Nováček obdrží při první zkoušce bílý pás, který se dalšími zkouškami mění na žlutý, oranžový, zelený, modrý, hnědý a nakonec až na mistrovský stupeň – černý pás. „Až do hnědé barvy jsem je získával po roce. Dostat se na další stupně mi trvalo tři, někdy i čtyři roky. Karate je pro mě komplexní cvičení, které mi dodává sebevědomí, pohodu a relaxaci. A pomohlo mi také uvědomit si svou osobnost,“ upřesňuje Nerad.
V začátcích není potřeba žádné vybavení. Trénink je na boso v jakémkoliv sportovním oblečení. Časem si žáci pořizují speciální oděv, kimona neboli karate gi. To stojí od tří set korun. Postupem času si student pořizuje různé chrániče, ale to nejdříve až po ročním cvičení.
Valenta preferuje původní tradiční karate dó. Jeho cílem není soutěžení a závodění. Trénink je vedený tak, aby cvičící uspěli hlavně v životě, a ne jen na soutěži. „V karate dó se z člověka postupem času stává vyrovnaný a silný jedinec. Neučíme se útočit na druhé, naopak naším cílem je pomáhat slabým a napadeným. Naši žáci by nikdy neměli vyslat první ránu,“ vysvětluje filosofii svého učení sensei Valenta.
Karate ho dostalo do výborné kondice
Po pětadvaceti letech se vrátil ke karate také třiačtyřicetiletý Martin Tůma. Na studiích mu věnoval tři roky. Stejnou dobu je už členem jindřichohradeckého Okinawan karate klubu. „Beru karate jako všestrannou přípravu. Pomáhá mi rozvíjet fyzické i psychické vlastnosti. Je to také dokonalý prostředek k odbourání stresu. Na svůj věk jsem se zase dostal do výborné kondice,“ upřesňuje další z Valentových žáků Tůma. Ten si kromě tří tréninků týdně najde ještě čas na dobrou knihu, svého psa a mezi jeho další záliby patří rychlá auta.
Cvičení v přírodě je pro něj základ
Kromě toho, že se sensei Valenta věnuje třikrát týdně svým žákům, najde si také chvilku sám na sebe.
„V současnosti máme okolo devadesáti cvičících, z toho jsou dvě třetiny dětí a mládeže. Děti trénují dvakrát a mládež s dospělými třikrát týdně v tělocvičnách. Kromě toho cvičím také pravidelně v přírodě, což pro sebe považuji za absolutní základ,“ upřesňuje Valenta.
Přírodních tréninků se také zúčastňují trenérovi studenti. Pro ty a další zájemce z oddílů z Česka a Slovenska pořádá Valenta společné víkendy, mezi které patří například zimní cvičení na Zadově, každoroční letní soustředění studentů v Chorvatsku nebo vánoční cvičení s dětskou soutěží Okinawa karate cup. Tento pohár je právě v Jindřichově Hradci.
Za svým mistrem Higaonnem Senseiem v Naha na Okinawě jezdí Valenta už dvanáct let na různá místa v Evropě. Tam s ním vždy v létě pravidelně cvičí.
„Mám jeden nesplněný cíl. Ještě jsem nenavštívil svého mistra přímo v jeho dojo na Okinawě. Snad se mi to konečně příští rok povede,“ říká Valenta, který má ještě dva koníčky.
Kromě rodiny a práce si najde chvilku na rybaření. Jeho velkou láskou jsou bonsaje. Jak sám říká, se stromkem je to jako se studentem. Člověk dostane mladý kmínek. Ten začne ohýbat a tvarovat. Různě jej zastřihává a určuje mu, jak bude růst. Trvá to desetiletí, stejně jako vychovat dobrého studenta karate.
