Jsem optimista. Člověk je tvor přizpůsobivý, a když se někde ubere, tak on jinde přidá, říká šéf XTB v České republice

Akciový trh letos několikrát zakolísal, ale v průměru pořád roste. Nejsou tak tituly tvořící většinu indexů už přece jen drahé?

Na to se lze dívat z různých hledisek. Vcelku je ale úroveň poblíž historických maxim do určité míry obhajitelná. A nerostou už jen giganti, ale i o něco menší společnosti. Například ty, které mapuje index Russell 2000. Jeho vzestup je navíc generovaný napříč sektory. Z toho je vidět, že se peníze přicházející na trh rozplývají mezi všechny segmenty. Já osobně bych asi nechtěl kupovat, co je nejdražší a blízko maxim, raději bych si počkal na pokles. Jenže pak je samozřejmě riziko, že se takový nákup prodraží, protože trhy rostou skoro pořád.

Co s tím?

Myslím, že je pořád dobrá doba začít investovat. Dá se to opřít o několik fundamentů. Především že příliv peněz na finanční trhy bude podle mě dál růst. Stávající i nově příchozí investoři budou mít chuť nakupovat. Většinu z nich totiž tvoří lidé, kteří dokážou ze svého příjmu uspořit nějaké přebytky. V západní společnosti to odhaduji tak na třicet až čtyřicet procent populace. Právě tito lidé jsou hnací silou investičního motoru a každým rokem je to silnější a silnější. Dalším faktorem je nastupující generace Z. Její příslušníci si například uvědomují, že jen z příjmu z práce nedosáhnou na vlastnické bydlení, přičemž investování může být jednou z cest, jak si pomoci. Různé průzkumy potvrzují, že předchozí mileniálové ve svých dvaceti až třiceti letech investovali mnohem méně než dnešní mladí. Samozřejmě jim v tom pomáhají moderní aplikace, které si stačí nahrát do telefonu a investování je na dosah ruky.

Uvědomují si „Z“ všechny souvislosti? Třeba danění? Nebo regulaci, pokud začnou o svém investování natáčet videa na sociální sítě?

Dotazy na zdanění dostáváme často. Hodně se to řeší i na různých diskuzních fórech a většina hlasů říká: radši danit. Pokud jde o videa, tak já jsem rád, že je ČNB začíná sledovat. I z úst jejích představitelů jsem ale slyšel, že jsou rádi za to, když tady nějací solidní „finfluenceři“ šíří povědomí o trzích a vysvětlují finanční témata jednoduchou formou. Ovšem nesmí přesahovat do zakázané zóny, tedy hlavně dávat investiční doporučení. My s některými z nich spolupracujeme, máme ale přesně daná určitá pravid­la, jimiž se snažíme přispět k jejich kultivaci.

Dá se ještě vůbec provádět analýza skutečné hodnoty akcií, když je cena daná vlastně jen poptávkou? A tradiční ukazatele, jako je poměr k zisku P/E, se pohybují v hodnotách, jaké v minulosti analytici nepovažovali za přijatelné?

To je složité. Nicméně můj názor je takový, že stejně jako je dnes cena rohlíku jinde než v devadesátých letech, máme jinou cenu i za jednotku zisku. Tedy onen ukazatel P/E.

To je ale poměrový ukazatel, zatímco cena rohlíku je absolutní, vyjádřená v penězích.

Ano. Ale máte tady víc hráčů, kteří si tu jednotku zisku chtějí koupit. A když se podíváme do základů ekonomické teorie, ta říká, že pokud je něčeho omezené množství, pokud je k mání něco vzácného a poptávka roste, roste i cena. Prostě si musíme zvykat, že za onu jednotku zisku nebudeme platit patnáct dolarů, ale víc. Jinak všechny mo­dely posuzující třeba diskontované peněžní toky stále platí. Jen si musíme uvědomit jinou cenu za jednotku. Protože okruh a finanční síla zájemců o akcie rostou rychleji než jejich nabídka. Samozřejmě se to liší podle trhu. V USA vidí investoři více stability a třeba jinou transparentnost finančních výkazů než v Číně.

Nicméně by to mělo snížit například atraktivitu dividendových titulů.

Pořád existují nějací dividendoví králové, dividendová aristokracie. Ale jinak je vliv dividend na cenu akcie opravdu stále menší a menší.

Čím to je, že roste celý trh?

Tím, že je jako sklenice s vodou. Když se jedna naplní, přeteče a začne se plnit jiná. V posledních letech přišlo hodně peněz do velkých akciových titulů, jako je Google, Mic­rosoft a tak dále. Když začaly být opticky drahé, přelily se do dalších skupin. To je například index Russell 2000, pak mohou následovat komodity nebo třeba i kryptoměny. Samozřejmě jakmile se objeví nějaké riziko, a za vlády Donalda Trumpa se investoři opravdu nenudí, rizikovější aktiva padají rychleji.

Nezavání ale to nadšení bublinou? Vždyť známky ochlazení v USA jsou poměrně evidentní.

Hodně ho signalizují údaje z trhu práce. Já vnímám, že on často funguje v dlouhých trendech, ale Rubikon jsme už překročili. Takže firmy nabírají, ale s velkou opatrností, protože v USA neklesá zaměstnanost, ale počet nově vytvořených pracovních míst. Což lze vnímat tak, že se trh systema­ticky bojí. Takže bude záležet na tom, jak společnosti dokážou restrukturalizovat svoje procesy a operace, zapojit třeba více umělou inteligenci a stále tak i v této situaci doručovat zisk akcionářům.

A dokážou?

Já jsem optimista. Velkou lekcí mi byla dlouho očekávaná recese v Americe, která nakonec nepřišla. Všichni říkali, že v roce 2023 bude nevyhnutelná, jenže ona nedorazila. Pomohly tomu samozřejmě i nějaké vládní balíčky. Ale zapomněli jsme, že člověk je tvor přizpůsobivý, a když se někde ubere, tak on jinde přidá. Jako lidé jsme schopni nacházet zlepšení efektivity, revoluční a ino­vativní nápady… Samozřejmě to neplatí pro všechny firmy. Jsou vítězové a poražení, ale jako celek se ukazuje, že když se řešení situace nechá na manažerech firem, byznys si cestu najde.

V poslední době roste i zlato, které má pověst bezpečného přístavu pro doby poklesů.

Ano, ale neplatí to absolutně. Teď je po­dle mě důležité, že centrální banky plní zlatem své rezervy. Protože situace s Ruskem, kdy po útoku na Ukrajinu některé instituce zmra­zily právě část jeho rezerv, ukázala potenciální zranitelnost aktiv. To je podle mě fundamentální megafaktor. Když navíc držíte dluhopisy a úrokové sazby se začnou zvedat, pak ty vaše pravděpodobně oslabí. Pokud nechcete být ve ztrátě, musíte diverzifikovat. Proto čím dál víc centrálních bank nakupuje také akcie a právě zlato. Když zlato začalo z těchto příčin růst, přitáhlo pozornost a stalo se hodně populárním. Ale právě kvůli vysokým cenám je podle mě rizikové.

Znovu se hodně mluví o podvodech, kdy se pachatelé zaštiťují finančními institucemi, třeba se vydávají za pracovníky ČNB. Je to podle vás horší než dřív?

Svět podvodů se skutečně mění, avšak po­dle mě hlavně co do formy. Umělá inteligence dokáže vytvořit věrnou kopii premiéra nebo prezidenta a ta vám radí, kam dát peníze. Je proto třeba veřejnost pořád vzdělávat. Hodně lidí už naštěstí ví, že jakmile někdo do telefonu řekne, že vám přesune peníze na bezpečný účet, má jim zablikat červená kontrolka. Investovat je třeba přes známého a zavedeného partnera a být při zadávání čehokoliv dvojnásob opatrný. Chodit na oficiální weby, pro­klikávat se jenom z oficiálních webů. Všichni podvodníci pak hrají na jednu společnou lidskou vlastnost a tou je pocit urgence. Že musíte něco udělat honem, rychle reagovat. Na to je třeba si dát pozor.

Vladimír Holovka

Regionální ředitel XTB pro Českou republiku a Slovensko ve společnosti působí už patnáct let. Začínal na obchodním oddělení, později se stal jeho ředitelem. Vystudoval VŠE v Praze, obor finance. Profesně se specializuje na technickou analýzu, tvorbu obchodních strategií, měnovou politiku a na strukturu finančních trhů.