Katar má rozhodně větší zásoby plynu než humoru

Katar, Dauhá, ilustrační foto

Katar, Dauhá, ilustrační foto Zdroj: Profimedia.cz

Je sofistikovaný způsob, jak zjistit polohu člověka kdekoli na planetě stejně spolehlivě, jako podle IP adresy nebo triangulačního zaměřování. Stačí položit otázku: "Proč kuřata přecházejí přes silnici?". Pokud odpověď zní "Aby se dostala na druhou stranu", jste v Británii. Odpověď "Aby viděla Gregoryho Pecka" (peck – angl. klovnutí), přijde patrně od Američana. A jestliže se dozvíte "Protože ve své prozíravosti a laskavosti emír rozhodl vystavět přechody pro kuřata", pak jste nejspíš v Kataru.

V tomto malém emirátu uhnízděném v Perském zálivu se rodí a staví na nohy nová tradice bavičů, píše server BBC News. Ti, kdo mají odvahu postavit se tady před obecenstvo a snažit se ho rozesmát, ovšem mají vlastní představy o tom, co je vtipné – a co vtipné není.

Katar je fascinující. Sedí na rozlehlých zásobách plynu a podle některých kritérií je to nejbohatší země na světě. Postavila ohromující panorama manhattanských rozměrů jen během několika let a prozíravě investuje po celém světě. A taky bude v roce 2022 hostit mistrovství světa ve fotbale v průměrných letních teplotách 45 stupňů Celsia. Živná půda pro komedii, mohli byste si pomyslet. Ale mýlili byste se.

Námět, který se v jakékoli zemi u mladých umělců nejvíce nabízí, je politická komedie. V Británii a ve spoustě dalších zemí – například ve Francii, v Rusku a ve Spojených státech – je jedním z cílů humoru utahovat si z mocných. Ovšem v Kataru se dotaz po nejlepším vtipu o vládnoucím emírovi setká s nepříjemným tichem.

Abdalláh Ghaním, který právě přichystal něco vtipného na téma vegetariánství, se zdá být v šoku. „Ten člověk je úžasná osoba a my máme nejvyšší respekt vůči našemu vůdci,“ řekl. „Nedělal bych si legraci ze svého otce, tak proč bych si měl dělat legraci z někoho, kdo vede mou zemi. Máme mistrovství světa, máme nejbohatší zemi na světě – proč to zesměšňovat?“

Spokojenost nepřeje humoru

Jeden z mladých bavičů se snaží dobrat podstaty britských komediálních hodnot. Přece se mu novináři BBC nesnaží říct, že si britští komici dělají legraci z královské rodiny? Pokoušejí se mu vysvětlit, co je to Punch, Private Eye, Spitting Image a všechno ostatní, ale kultura nevážící si ničeho mu připadá stejně absurdní jako Britům katarský přehnaně uctivý postoj.

A co někdo níž na politickém žebříčku, zkoušejí to ještě novináři. Co takhle premiér a ministr zahraničních věcí šajch Hamad bin Džasím bin Džabr Sání. Nastává další okamžik mrazivého ticha. „Tenhle člověk,“ říká pak Abdalláh, „je jedním z nejlepších ministrů zahraničí na světě. Je dobrým přítelem s USA i s Íránem. Na to už musí být génius, a když máme ve své zemi génia, proč bychom si z něj měli dělat legraci?“

Možná je to opravdu tím, že nespokojenost je jednou z hlavních inspirací britské komiky. A v bohaté zemi, která cítí, že začíná prosazovat svou vlastní diplomatickou váhu, jednoduše není téhle nespokojenosti dostatek. Opravdu nejde dělat gagy na téma nákladů na živobytí ve státě, kde právě každému vládnímu zaměstnanci zvýšili plat o 60 procent.

Co je populární? Výslovnostní vtipy

Co tedy katarským bavičům připadá zábavné? Vychází najevo, že všichni tři dotázaní sázejí na hrátky s přízvukem a výslovností, tedy s tím, jak cizinci mluví anglicky nebo arabsky. „Dělám výslovnostní vtipy,“ říká Umar Allúba. „Indický akcent a egyptský akcent a arabský anglický akcent… třeba se představím a říkám, že jsem Umr… tedy pokud nejste Angličané, protože v tom případě je to 'Uh-ma',“ dodává.

Umar je Egypťan, ale na dotaz, jestli mu loňské povstání v jeho rodné zemi poskytlo nějakou vtipnou munici, se jenom nevěřícně zatváří. Egypt je důležitá země, která se neustále vyvíjí a vylepšuje. Jak by tohle mohlo někomu připadat k smíchu?