Když kraji zamává neviditelná ruka trhu

Nemůže za to, že se neprosadila na trhu. Neschopné je její vedení, přečetla jsem si poznámku na adresu porcelánky v Horním Slavkově. To když předchozí příspěvek nadával na poměry.

Ano, nadávat na všechno a všechny je pohodlné. Právě tak jako vzývat neomezenou spravedlnost neviditelné ruky trhu. Ta totiž existuje jen v ideálním světě a ten je na hony vzdálený tomu našemu. Neexistuje v něm dětská či polootrocká práce, dotace, lobbing. O státních zakázkách se v něm nerozhoduje podle cinknutých karet, aby si Bratrstvo kočičí pracky zasloužilo zbrusu novou hračku. Nejsou v něm víza, která brání v rovném přístupu k práci, ani cla, která v odvetě zavírají trh.

Pokud se v něm daní a přerozdělují peníze kvůli sociální solidaritě, pak ne v poměru jedna ku dvěma, aby mohli Pražané vyplatit z exekuce Karlův most. To se pak budou regiony kolem své macechy ještě víc smrskávat a panelová sídliště na periferii české metropole utěšeně růst. To aby se do nich mohli nastěhovat lidé, kteří ještě nedávno dřeli opravdu jako pes ve zkrachovalé porcelánce kdesi v Horním Slavkově.

Pokud si přepíší bydliště ve své občance do Prahy, jako to udělala už předtím řada místních firem, přijde kraj o další hlasy voličů. Už tak je zná podle křestního jména a v parlamentu má díky tomu váhu asi jako Česko při záchraně eura. Na rozdíl od jistého státu totiž kraj nemůže pohrozit: odpusťte nám skoro všechny dluhy, nebo si je celé odpustíme sami. V Praze by jim to bylo jedno. Jako tady bylo předtím jedno, co se stane s porcelánkou. Nebo porcelánkami? Vždyť nám jen zamávala neviditelná ruka trhu a ukázala prostředníček.