„Když natírám směrovky, potřebuju žebřík“

Klub Českých turistů byl založený 11. června 1888. Přesně o šedesát let později se narodil Jaroslav Kašparec, který se věnuje značení turistických tras.

Jak dlouho už značíte? Od roku 1982, už dřív jsem se o to ale zajímal. Možná to má souvislost s mým řemeslem, pracoval jsem jako malíř pokojů a lakýrník. Značím různá místa v Praze a Středočeském kraji. Pomáhám i s umísťováním směrovek.
Jak často se značky obměňují?
Směrovky po deseti, značky po třech letech.

Kolik měsíčně označíte kilometrů? To je dost různé. Naše skupina, která čítá třicet členů, má roční plán sto sedmdesát kilometrů. Hodně pak záleží na tom, kolik si kdo vezme cestovních příkazů. Jejich denní míra je od zhruba pěti do osmi kilometrů. Počítá se přitom, že obnova jednoho kilometru turistické trasy trvá ve dvojici asi hodinu.

Co k tomu potřebujete? Nosíme skleničky od dětské výživy, v jedné je bílá barva, v dalších pak příslušná barva trasy. Pak musím mít hnědou na zatírání starých značek. Když dělám směrovky, nosím si i malý žebřík. V čem se liší turistické trasy od těch naučných?
Většinou je neděláme my. V jejich případě není důležité značení, to by mohl namalovat každý, ale hlavně tabule s informacemi. Bývají obvykle kratší. Někdy nás iniciátoři naučné stezky žádají, abychom ji pomohli vyznačit. Bývají pak bílé se zeleným proužkem.

Jaké jsou vaše oblíbené trasy na Berounsku? Tam je hodně značených tras. Hezké jsou k leontýnskému zámečku, ke Křivoklátu, Železná, Chyňava, ale i trasy na Brdech až směrem k vojenskému prostoru. Nebo kolem Berounky