Když si pokémoni a fazulňáci tropí legraci z balkóňáků | E15.cz

Když si pokémoni a fazulňáci tropí legraci z balkóňáků

Dagmar Nejezchlebová

Lidé ze všech vesnic v regionu mají svou ne zrovna lichotivou přezdívku. Dřív se kvůli nim i rvali.

Rozhovor odposlechnutý v jedné z jihomoravských obcí: „Odkamaď si?“ „Z Moravskéj.“ „Jo ty si Fazulňák. A kam chodíš do škole?“ „Do Paríža. Tata tam pracuje, tak ňa tam vozí.“
Přeloženo pro neznalé: „Odkud jsi?” „Z Moravské Nové Vsi.” „Aha. A kam chodíš do školy?“ „Do Hlohovce. Otec tam pracuje, tak mě tam vozí.”

Typická mluva rodilých Jihomoravanů charakterizuje jednu výjimečnost Břeclavska a Hodonínska: velkou fantazii místních lidí při vymýšlení názvů pro obyvatele sousedních vesnic. Celé Podluží bývalo vždy plné škádlivostí a posměšků vůči „těm druhým“. Některé už zanikly, jiné stále žijí, i když většinou jen v povědomí starších lidí.

Tak třeba takoví Fazulňáci, tedy obyvatelé Moravské Nové Vsi. Svou přezdívku si vysloužili díky tomu, že na polích v okolí obce statkáři pěstovali fazole a další luštěniny. Tamní ženské fotbalové družstvo dokonce dnes nese název Fazulky.

„Možná je to taky tím, že v pátek mívali lidé v Moravské Nové Vsi většinou fazolovou polévku. Tady se vaří trochu jiná než v jiných vesnicích. Přidávají se do ní široké nudle,“ komentuje přezdívku starostka Moravské Nové Vsi Jana Krutáková.

Hrušeckým zase lidé ze sousedních vesnic říkají močkaři. Proč taková přezdívka vznikla, není jasné. Zato o další své přezdívce to lidé z Hrušek ví. Říká se jim talábi kvůli tomu, že v minulosti šlo ve vesnici o nejčastější příjmení. Stejné je to s přezdívkou michli pro lidi z Tvrdonic nebo kalábi pro obyvatele Dolních Bojanovic.

Týnec si od lidí ze sousedních vesnic vysloužil kvůli terénu v okolí poměrně exotické přezdívky: Jamajka nebo Samajama. Odkazuje k tomu, že obec leží v dolince, a proto je vidět téměř až ve chvíli, kdy se člověk octne přímo v dědině. Traduje se, že ho Žižka ve své době hledal tři dny, Švéd prý za třicetileté války dokonce sedm let.

S přezdívkami blecháči nebo žabí stehénka pro Týnecké to už tak jednoduché není. Znají je sice mnozí, ale vysvětlení je nejasné. Zato u pojmenování syslaři pro Prušančany je to jinak. Každý člověk ze sousedních Hrušek s radostí přispěchá s vysvětlením. „Kdo chytí v Prušánkách strakatého sysla, bude starostou,“ posmívají se Hrušečtí škodolibě.

Proč pokémoni, kedáci, Paríž? Kvůli mluvě

Lanžhotčanům dnes mladí lidé přezdívají ještě pokémoni. Název však nemá nic společného s kreslenými postavičkami ze stejnojmenného seriálu. Jde totiž o mluvu. Když se prý v Lanžhotě narodí dítě, sejdou se tetičky a všechny se ptají: „Ná, po kém on je?“.

Také některé další přezdívky vznikly podle typických slov užívaných v dané obci. Břeclavští dřív říkávali svým známým z Kostic a Tvrdonic kedáci, protože místo slova „když“ vyslovovali nářečné „ked“.
Kostičanům se lidé z okolí vždy posmívali plcáci, protože říkali knoflíkům pltka. Zatímco v Lanžhotě bydlí Uhrovi, Tučkovi, Bartošovi a Zonygovi, v Kosticích to jsou Uhré, Tučké, Bartošé a Zonygé.

V některých vesnicích, jako je Hlohovec, Poštorná, Charvátská Nová Ves a několika dalších, ve kterých se od roku 1918 mluvilo podlužáckým dialektem, se zase nevyslovovala hláska „ř“. Místo ní lidé používali prosté „r“. Proto se dnes Hlohovci téměř neřekne jinak než Paríž.

Obyvatelům některých vesnic se říká podle zvířat. Je tomu tak například u lidí z Lanžhota, kteří si vysloužili přezdívku kordi. „Vznikla tak, že když se v Lanžhotě vypouštěla voda, bývalo tam hodně skokanů zelených. A žábám se říkalo kordi. Podle toho se tak začalo říkat i lidem,“ vysvětluje se smíchem starosta Lanžhota František Hrnčíř.

K vysvětlení přezdívky schori a bubelani pro lidi z Charvátské Nové Vsi pomůže lidové rčení. „Sú divnéj nátury a rádi sa furt smějú. Děvčata otád sú Monigy,“ traduje se na jižní Moravě. Jeden Břeclavan si prý počátkem minulého století vzal za ženu dívku Moniku z Charvátské Nové vsi a špatně pochodil. Moniga je tak dodnes známá nadávka pro líné a hloupé dívky v řadě vesnic jihovýchodní Moravy.

Poštorané dokonce vymysleli na bubelany z Charvátské Nové Vsi vtipnou říkanku: „Bubelané drnci drali koňa v hrnci, nemohli ho zedrat, moseli ho zežrat.“ Na Podluží totiž lidé jedli více než jinde v okolí hovězí a koňské maso. Dokládá to i další básnička: „Ked sem išeu podlá fáry, Poštorané koňa drali; poťte, chuapci, k večeri, už je hrebec pečený.“

Také v Prušánkách prý často jedli koně a posměšek o bubelanoch, co drali kona v hrnci, patřil i jim. V okolí je však zase chválilo pořekadlo „poléfka jak f Prušánkách na hody“.

Názvy jídel vůbec často rozdělovaly Jihomoravany. Například Lanžhotští a Kostičané jídali společně ten knofel, knedlík, kdežto ve Tvrdonicích se jedla tá knofla. Lanžhotští a obyvatelé Staré Břeclavi dostali přezdívku i bufani, blvoni či masňálé; naproti tomu všem lidem z Podluží se bez rozdílu říkávalo olejníci.

Krúpari, drvkári, mrvkari podle povolání

Lidé z vesnic často dostávali pojmenování také podle povolání, která v nich převažovala. Poštoranům se říkalo koňari, krúpari nebo drvkári. Místní totiž před první světovou válkou sváželi z lesa klády na pilu. Lanštorfčané z Ladné měli v okolí přezdívku mrkvari a oharkári, protože to byli zkušení pěstitelé zeleniny. V Dubňanech se zase mnoho lidí živilo vázáním a prodejem metlí. Proto jim ostatní přezdívali metlaři.

Dnes už to lidé tak neprožívají, ale dříve, hlavně před druhou světovou válkou, bývalo zle, když někdo urazil vesnici, ve které bydlel druhý chasník nebo jeho děvče. Často tekla i krev, třeba když Hodoníňané a Břeclavané z města nadávali Podlužákům do krobótú, hřbetú, balvanú, chrapúnú, pazúrú a slivoňú. Ti zase Hodonínským říkávali balkóňáci.

Také ostatní vesnice, nejen ty na Podluží, dostávaly často ne zrovna lichotivé přezdívky. Lidé z Moravského Žizkova tak bývali zubáli, ve Velkých Bílovicích zase žili slípáci nebo slípkaři, stejně jako v Čejkovicích. V Rakvicích jsou zase kozlíci a například Podivínu se kvůli vysoké koncentraci Židů dlouho říkalo Palestina.
Ti, kterých se některá ze škodolibých přezdívek týká, to buď berou v legraci, nebo je nelichotivá jména mrzí. Jako třeba dvacetiletou Pavlu Teturovou z Hrušek. „Moc se mi nelíbí, že se Hrušťanům říká zrovna talábi nebo močkaři. Dříve si tak lidé v podstatě nadávali a bylo to celkem trefné, dnes to ale platit nemusí a většinou ani neplatí. Sama znám hned několik takových přezdívek, ale raději je nepoužívám,“ tvrdí Teturová.

Znáte původ některé přezdívky nebo nějakou zcela jinou? Napište nám na www.sedmicka.cz/hodonin-breclav

Autor: Dagmar Nejezchlebová
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!