Kočku jsem si nadělila k Vánocům | E15.cz

Kočku jsem si nadělila k Vánocům

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Opuštěným psům a kočkám hledá nový domov už třetí rok. Osmadvacetiletá Petra Šťástková ví, že si od svých svěřenců musí držet odstup. Jinak by si prý musela všechny nechat.

Na první pohled není znát, že v nenápadném domku v Jindřichově Hradci mají azyl opuštěné nebo vyhozené kočky. Ale jen do doby, než člověk vstoupí dovnitř. Stojí tady pytle se stelivem, granulemi a konzervy pro kočky. „Zvláštní je, že kočkolit nám ještě žádný dárce nikdy nepřinesl. Přitom toho máme největší spotřebu,“ komentuje zásoby Petra Šťástková.
Společně s přáteli před třemi roky založila občanské sdružení Cibela. Původně chtěli jen pomáhat už fungujícím útulkům. Přesto jim to nedalo a postupně začali shánět peníze a starat se i o opuštěné psy a kočky. „S kočkami je to jednodušší. Jsou mezi sebou mnohem snášenlivější, se psy to tak snadné není, a proto každého vzít nemůžeme,“ říká Šťástková. Každý nováček se totiž musí naučit žít nejen s ostatními dočasnými nájemníky, ale i s Elinkou, Danem a Sofií. Dva psy a kočka jsou tady doma natrvalo. Pes a fenka pocházejí z útulku a kočku Sofinku si Petra Šťástková nadělila k Vánocům. „Lidé ji našli na silnici v Otíně. Mysleli, že je mrtvá, a chtěli ji dát jen na okraj silnice. Ukázalo se, že žije, a tak ji přinesli ke mně. I když se zotavila, nikdo ji dlouho nechtěl. Protože mi ale povahově sedla, slíbila jsem si ji k Vánocům,“ směje se Petra Šťástková.
Byla to ale výjimka. Ke svým svěřencům, které má organizace v Hradci, Strmilově a v Soběslavi, se nechce ona ani ostatní dobrovolníci moc citově vázat. Pak by totiž bylo těžké hledat pro takové zvíře novou rodinu.
Psy a kočky nabízí sdružení na svých webových stránkách www.cibela.cz, v inzerátech a také jezdí na takzvané umísťovací výstavy. Nestává se to sice často, ale o některá zvířata svádí zájemci boj. „Inzerovali jsme zrzavého kocoura Garfielda, kterého už pár týdnů nikdo nechtěl. Ozvali se lidé z Brna a pak i z České Lípy. Ti byli opravdu milí a přesvědčiví. Jakmile jsem ho slíbila, ozval se další zájemce z Pardubic. Jeho dcerka prý jiného kocoura nechce, a že mi za něj zaplatí dvojnásobek než ostatní,“ vypráví Petra Šťástková a dodává, že zrzoun nakonec odjel do České Lípy.

Pod kontrolou

Za zvířata, která si člověk vezme do péče, organizaci platit nemusí. Vítají však jakoukoliv materiální nebo peněžní pomoc. Umístěním do nového domova práce dobrovolníků nekončí. Lidé podepisují se sdružením smlouvu o předání zvířete do dočasné péče a také si vymiňují možnost kontroly.

„Jednou jsme psa odebírali zpět a jednou jsme ho našli vyhozeného. Jinak máme dobré zkušenosti,“ tvrdí Šťásková.

Zájemci většinou sami volají nebo posílají fotky, jak se zvířatům v novém domově daří.
Vloni našlo sdružení adoptivní rodiče devětatřiceti kočkám a devíti psům. Letos si pro kočku přijelo už čtrnáct nových majitelů. Kolik má ale Petra Šťástková a její kolegové doma zrovna koček, rychle z hlavy neví. „Každý den se to mění. Nějaké zvíře vydáme, jiné se sem dostane,“ směje se omluvně, ale hned začne vyjmenovávat jednoho kočičího nájemníka za druhým.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video