Sedm starých peněženek naplnit drobnými, fotografiemi, jízdenkami a kartičkami s kontaktními údaji. Pak už jen nashromážděné osobní věci „poztrácet“ na těch správných místech. Tak začal „test poctivosti“ v Kladně.
První končí v bance
Je středa, pár minut po deváté hodině dopoledne. První peněženka začíná svou testovací pouť na poličce u bankomatu v budově Komerční banky na náměstí Starosty Pavla. Tedy v místech, kde se celý den netrhnou dveře. Netrvá to ani hodinu a zvoní telefon.
„Našla se u nás peněženka s vaším jménem. Přijdete si pro ni?“ ozývá se ze sluchátka příjemný ženský hlas. Na místě redaktorka přiznává, že celá věc se ztrátou je narafičená. Bankovní poradkyně Hana Kánská se ani nediví. „Když klienti cennosti najdou tady, zpravidla nám je předávají. My potom, když to jde, hledáme, komu věci patří, a vracíme je. Tuto peněženku nám přinesl jeden mladý, velmi slušný pán,“ říká Kánská.
I ona má svou zkušenost s pátráním. „Stalo se to v zahraničí. Našla jsem peněženku s veškerými doklady, ale bohužel už bez hotovosti. Chvíli to trvalo, ale nakonec se mi podařilo majitele najít a věci mu předat,“ vzpomíná Kánská.
Ani druhá odhozená peněženka na svého nálezce nečeká dlouho. Ze schodiště kladenského magistrátu ji sbírá jedna z úřednic a rovnou ji odnáší na oddělení ztrát a nálezů.
Půl roku, pak smůla
„Zdaleka u nás nekončí jen takovéto předměty. Míváme tady třeba i kočárky a koloběžky. Když je u věcí uvedený kontakt na majitele, hned mu voláme. Když ne, čekáme, až si pro věc přijde sám. Vždy je dobré, když je v peněžence telefonní číslo,“ vysvětluje Eliška Jirkovská, která na oddělení pracuje.
Neskrývá, že její kancelář občas připomíná skladiště.
„Pokud si lidé věci nevyzvednou do půl roku, dáváme je pryč. Něco se vyhodí, cennější předměty vydražíme. Utržené peníze jdou do pokladny města,“ upozorňuje Jirkovská.
Třetí peněženku nechávají redaktoři na lavičce na autobusovém nádraží. Podobně postupují později v nemocnici.
Nepozorovaně proklouznou k jednomu z automatů určených k úhradě zdravotnických poplatků a pokládají na něj v pořadí už čtvrté „lákadlo“. Je to naposledy, co tyto peněženky vidí. Přestože se na nádraží i po nemocnici denně pohybují stovky, možná tisíce lidí.
Šťastnější osud čeká peněženku odloženou u dětského hřiště na Sletišti. Protože je nevlídné počasí a sportoviště zeje prázdnotou, redaktoři si nedělají velké naděje. O to větší zažijí překvapení, když později na stole zvoní telefon a velmi mladý ženský hlas se nesměle pídí po majiteli světle hnědé peněženky.
S Terezou Veselou, která chodí do sedmé třídy Základní školy Zdeňka Petříka, si redaktorka domlouvá schůzku.
„Našli jsme jí s kamarádkou Danielou Štěpánovou a zkusili jsme zavolat na telefonní číslo, které bylo uvnitř vložené. Jsme rády, že to vyšlo,“ říká Tereza. Když zjistí, že nešlo o skutečnou „ztrátu“, ale jen o test, na okamžik se zarazí. Nakonec se ale rozesměje. „Na Sletiště jsme šly, protože jsme měly volnou hodinu. Je to poprvé, co jsem našla nějakou cizí peněženku,“ dodává Tereza.
Úspěch 40 %
Ze sedmi peněženek se po pěti dnech vrátily tři. Kromě těch, které redaktoři nechali na nádraží a v nemocnici, zřejmě navždy zmizely i peněženky „zapomenuté“ v obchodním domě Tesco v Kročehlavech a na poště ve Švermově.
Na kontaktní údaje, které do nich byly vložené, se nikdo neozval. Žádné informace o ztracených osobních věcech neměli ani strážníci.
„Zkontrolovala jsem všechna hlášení. Bohužel, žádnou zapomenutou peněženku u nás zatím neevidujeme,“ řekla Olga Oliveriusová z kladenské městské policie. Tyto peněženky se nedostaly ani do rukou úřednic z oddělení ztrát a nálezů. Tedy s výjimkou té, kterou redaktoři nechali přímo na magistrátu.
