Komárkův svět: sochy, dřevo, medaile

Dřevo provází Martina Komárka už od mládí. Rodák z Oseku u Milevska je slavnou tváří dřevorubeckého sportu. Jeho sochy zdobí i zoo v Plzni.

Pochází z Oseka u Milevska a dobyl takřka celý svět. Pomohly mu k tomu náhoda, dřevo, a především vlastní um.
„Měl jsem štěstí na lidi, které jsem potkal,“ říká dvaatřicetiletý Martin Komárek, pětinásobný mistr Evropy a také vicemistr světa v dřevorubeckém sportu. Vedle v Česku stále zvláštního sportovního odvětví se uplatnil i v umění.
Jeho sochy ze dřeva zdobí například plzeňskou zoologickou zahradu. Naposledy jednu vyráběl jako svatební dar pro syna Karla Schwarzenberga.
Žák lesnického učiliště, později lesnické střední školy a student vyšší odborné zdravotní školy, měl ke dřevu vždy blízko. „Byl jsem kluk z vesnice a člověk se mu nevyhne,“ říká Komárek. Nejprve si v lese hrál, později v něm pracoval, když si při škole přivydělával.
Už od šestnácti let jezdil na různé soutěže, kde muži soupeří v řezání na přesnost. „Líbilo se mi, když tam jako veřejná představení jiní vyřezávali sochy,“ líčí Komárek. K výtvarnu měl blízko. Rád modeloval, maloval, ale nikdy se dál nerozvíjel.
Zkusil to s pilou jako samouk. Ze začátku sochy za moc nestály, ale bavilo ho to. Postupem doby se zdokonaloval. „Dělám reálné i abstraktní věci. Zakázky jsou hodně rozdílné,“ usmívá se Komárek.
Sedm let jezdil po soutěžích s pilou. Potom přišel timbersport, dřevorubecký sport. „Díky tomuhle jsem mohl poznat celý svět,“ míní Martin Komárek.
Sport se šesti disciplínami, kde muži přesekávají ležící i stojící kmen, řežou klasickou ruční pilou a potom motorovou pilou s extrémně silným motorem, ho uchvátil a otevřel nové možnosti.
V roce 2001 byl vybrán jako nováček na první evropský kemp dřevorubeckého sportu do německého Rumpoldingu. „V té době jsem timbersport neznal. Jen jsem věděl, že se tam bude řezat a sekat, a to mě zajímalo,“ usmívá se.
Uspěl. Dostal se ze šedesáti lidí na závody do Mnichova, kde skončil šestý. Jízda začala. „Seznámil jsem se s nejlepšími trenéry z USA i z Nového Zélandu a ti mě hodně naučili,“ popisuje Komárek. Přijímal pozvánky na akce i tréninkové kempy. Co vydělal, investoval zase zpátky do vybavení a přípravy, i když investice byly nejisté.
„Je to podnik s nejistou budoucností, ale krásnou současností,“ říká Komárek, který je v kolotoči dřevorubeckého sportu desátou sezonu a z role závodníka se dostává do role promotéra závodů. V Milevsku si otevřel obchod s pilami, trénuje další dřevorubce, pořádá kempy. Dál se věnuje sochám.
Ovšem s kariérou závodníka se ještě nerozloučil a přes zdravotní trable se dál pohybuje v popředí výsledkových listin. „Cíle si ale žádné nedávám. Člověk je pak spíš zklamaný, a to já nechci,“ dodává.
Komárek přivezl timbersportovou euforii i na jih Čech. Po víkendovém závodě v Budějovicích budou bojovat nejlepší tuzemští dřevorubci 9. května i O pohár města Milevska.
Druhý ročník akce v parku Bažantnice navštíví i mistr Evropy Dirk Braun z Německa a výtěžek bude věnován pohybově postiženým dětem z Milevska.