Kostra ve sklepě školy. Záhada

Základní škola Komenského v Děčíně má svou kuriozitu a záhadu zároveň. Ve sklepě odkryli dělníci lidské ostatky.

Petr Dražil o sobě tvrdí, že je pohodář a nic ho nevyvede z míry. Ale když ve sklepě v zemi odhrabal před měsícem zbytky lidské kostry, připadal si jak ve špatném hororu.
„Z hlíny koukalo pár kostí a část lebky. Raději jsme s kolegou přivolali stavbyvedoucího, a ten zalarmoval policii. Kvůli vyšetřování jsme museli na několik týdnů stavbu na škole přerušit,“ říká Dražil. Pracuje u stavební firmy, která během prázdnin provádí přestavbu v Základní škole Komenského v Děčíně. „Ve sklepě jsme měli udělat novou podlahu. Začali jsme tedy rozbíjet původní betonový povrch a těsně pod ním jsme v hlíně kosti odhrabali. V první chvíli to byl docela šok,“ konstatoval dvaapadesátiletý dělník.
Policisté na místě našli několik kostí. „Jednalo se o stehenní kost, úlomky žeber, pánev, část kyčle a několik obratlů,“ upřesnil tiskový mluvčí děčínských policistů Vojtěch Haňka.
Pod deseticentimetrovou vrstvou mohly kosterní zůstatky ležet v zemi několik desítek let. „Na místo dorazil také soudní lékař z krajské nemocnice. Stáří kostí určil až na několik staletí. Pravděpodobně patřily muži. I kdyby se stal nějaký trestný čin, za tu dobu by byl stejně promlčený. Z toho důvodu policie případ uzavřela,“ doplnil Haňka.

Původ neznámý

Policisté nenašli ani jiné další předměty, které by mohly například blíže napovědět, proč a jakým způsobem se kosti ve sklepě ocitly. Neví to ani místní historici. „Nepozvali nás k tomu, takže nevíme nic bližšího,“ sdělil ředitel děčínského muzea Milan Rosenkranc. Budovu postavili v roce 1900. Z vedlejší budovy gymnázia do ní od září roku 1900 přesídlila dívčí škola. „Podle stáří kostí je možné, že se dostaly do sklepa během stavby. Jestli ale šlo o tragickou nehodu nebo snad oběť nějakého zločinu, to je záhada,“ míní ředitelka školy Olga Křivohlavá.
Podle ní mají ve věci nejvíce jasno školáci. „Ještě ani nezačal školní rok a všichni už to ví. Berou to jako kuriozitu a někdy i jako terč vtípků,“ dodala Křivohlavá.