Kotrmelce, hvězdy, stojky. Byla jsem den roztleskávačkou
„Hlavně se zeptej, jestli chodí s hokejistama!“ poslala mě se smíchem na reportáž šéfredaktorka. Nápadu stát se na jeden trénink roztleskávačkou jsem zanedlouho litovala. Představovala jsem si, jak budu poskakovat po tělocvičně s třásněmi a vykřikovat: Kohouti! Kohouti! A to mezi děvčaty, která jsou dvakrát hubenější a pětkrát prsatější než já. Jak moc jsem se mýlila!
Jen tak tak stíhám začátek. Ze šatny se rovnou přidávám na rozcvičku mezi osm holek a pět kluků z Tanečního klubu roztleskávaček TKR Tábor. To není špatný poměr, kluky jsem tu vlastně vůbec nečekala. Dáme si pár koleček běhu kolem tělocvičny, musím prý zahřát svaly. Na žíněnkách pak trénujeme rychlé starty, následuje chvilka protahování. Placku a nohu za hlavu fakt nedám! Trénujeme roznožky. Jedna z dívek vyskočí jen tak ze země a div nemá nohy vodorovně s podlahou. Můj největší výkon je trošku rozkročenější áčko. „A jdeme na stunty,“ upozorňuje trenérka Zuzana Richterová. „Na počítání! Drill, elevator, extension!“ volá. A já jí vůbec nerozumím.
To už držím ruce dvěma klukům, kterým na výkřik „drill“ vyskakuje do dlaní drobná brunetka. Na výkřik „elevator“ ji zvedají do pozice ramen. A na „extension“ už stojí zpevněná na jejich natažených rukou. To musí být pocit!
A co teprve kolébka, jejíž trénování přichází o moment později. Dívka letí pěkně vysoko nad hlavy svých chytačů a dopadne jim do náručí. Obdivuji její odvahu. To ještě netuším, že za chvíli mě také čeká stunt, neboli zvedačka. „Věř nám. To nebude problém,“ přesvědčuje trenérka. Vyskakuji jim na dlaně a za moment už se dívám na redakčního fotografa ze tří a půl metru. Trochu vyděšeně a hodně překvapeně.
Po stuntování jdeme na gymnastiku. Kotrmelce, hvězdy a hlavně stojka. Po pár pokusech se mi podaří mých sto osmdesát centimetrů natáhnout směrem ke stropu. Zkušenější cheerladers zatím už trénují přemety vzad a partnerské zvedačky. Trénink končí, všichni se na závěr protahují. Zvládla jsem to! Ale to ještě netuším, že čtyři dny se mi budou krutě ozývat namožené svaly.
V šatně se rozjíždí diskuse. „Hm. To nám teda udělali reklamu.“ „Jak to, že neměli jištění?“ zaznívá. V soutěži Československo má talent totiž před týdnem vystoupila cheerleadová skupina a jednu z dívek partner při zvedačce neudržel.
„Těšili jsme se, že díky účasti týmu na soutěži se víc lidí dozví, co doopravdy cheerleading je,“ vysvětluje trénerka. I ostatní z týmu doufali, že televizní publicita přivede do jejich oddílu nové lidi, kteří na sobě chtějí makat a dělat akrobacii. „Ale co. Špatná reklama, taky reklama. Hned v pondělí se mě plno lidí ptalo, jestli jsem záběry viděla. A já jim vysvětlovala, že tam byla zásadní chyba. Tým si nevzal spottera, který topa, tedy zvedaného člověka, jistí. Spottera musíme mít povinně i při soutěžích, jinak by nás diskvalifikovali,“ říká Richterová. Že by byl cheerleading nebezpečný ale odmítá. „Je to stejné jako u jiných sportů. Jednou za čas se někdo zraní. Ale že by lidé běžně padali při zvedačkách, to opravdu ne,“ dodává.
Ostatně dívce ze soutěže se nic vážnějšího nestalo, skupina dokonce postupuje do dalšího kola. Jen na webu pořadu se rozjela diskuse, kde příspěvky posílají lidé, kteří o cheerleadingu vědí asi to, co já před tréninkem. Na adresu jediného kluka v soutěžní skupině napsal jeden z diskutujících: „No jo, ten týpek je posera, a navíc dělá holčičí sport.“ Kontruje mu slečna Jana. „Kdybys o cheerleadingu něco věděl, zjistil bys, že dříve vznikl jako sport mužský!“ A má pravdu. Ženy se připojily až později. Přesto je roztleskávání vnímané jako výhradně ženská záležitost, síla a svaly jsou při něm velmi důležité. „Na tomhle sportu mě baví, že člověk může získat hodně fyzických sil. Ale když mě kamarádka poprvé pozvala na trénink, smál jsem se jí, co tam budu jako kluk dělat. Šel jsem se ale podívat, i když jsem nevěřil, že by mě to mohlo zaujmout,“ říká sedmnáctiletý Jiří Skála.
Nakonec ho ale přesvědčil fakt, že v tělocvičně není jediný kluk. Teď dokonce trénuje mladší týmy. „Máme štěstí, že máme ve skupině tolik kluků,“ doplňuje trenérka Zuzana. K roztleskávání se dostala přes aerobik, který trénovala s maminkou.
Někdo z táborského hokeje ji před pěti lety požádal, aby pro Kohouty dala dohromady roztleskávačky. Z nabídky moc nadšená nebyla. „Měla jsem naprosto stejný názor na roztleskávačky jako snad všichni. Vysoké, prsaté, hloupé a poskakující holky,“ směje se trenérka.
Nabídku nakonec přijala, s několika dívkami nacvičila choreografii, a tu předvedly na hokejové diskotéce u příležitosti zahájení sezony. Následovalo první vystoupení při zápase. „To bylo krásné, nenáročné, příjemné období. Ale rozhodně nešlo o opravdový cheerlading!“ zdůrazňuje Richterová. Dívky se chtěly zlepšovat, začaly se zajímat o další české oddíly a brzy kontaktovaly členy České asociace cheerleaders. Ti přijeli trenérku a její svěřence vyškolit, vysvětlit pravidla, ukázat techniku stuntů a dalších prvků.
„Další velký zlom nastal při letním FCC Campu, kde učí roztleskávači přímo z USA. Najednou jsme viděli, jak sport dělají ti, v jejichž zemi vznikl. To byla obrovská motivace. Letos v létě jsme jeli už potřetí, vždy tam načerpáme na další rok,“ popisuje trenérka, jejíž svěřenci mají úspěch na soutěžích a vystupují na veřejných akcích i maturitních plesech. Uvítala by ale další členy do oddílu. Nábory jsou v pondělí 20. a 27. září. V půl čtvrté odpoledne se do tělocvičny Zemědělské školy v Táboře mají přijít zájemci od šesti do čtrnácti let, v půl páté lidé od patnácti let výše. „Hledáme malé, velké, široké i tenké, úplné začátečníky i zkušené sportovce,“ hlásá pozvánka. Více informací najdou zájemci na www.tkrtabor.cz.
„Cheerleading je tanečně akrobatický sport s velmi pozitivním přístupem. Jde přeci o povzbuzování. Jestli se o různých sportech mluví jako o týmových, u nás to platí dvojnásob. Cheerleading je skvělý výcvik pro život,“ popisuje Richterová, pro kterou je velkým vzorem americký lektor James.
Byli s ním na soustředění, pomáhal jim i přes rok v Táboře. „Osobně mi je velkou inspirací jako člověk a kamarád. Pomohl mi srovnat si hodnoty a životní postoje,“ dodává trenérka, která sní o velkém cheerleadingovém klubu. O snech mluví i motto TKR Tábor: Když o tom sníš, tak to dokážeš!
