Kouč Hegar: Došli jsme daleko
Medaile byla na dosah, nakonec to těsně nevyšlo. I čtvrté místo v nejvyšší soutěži je ale pro hranickou házenou historicky nejlepší výsledek. Zvlášť, když letošní ročník Cementáři odehráli v nové sestavě. Uplynulou sezonu hodnotí kouč Jan Hegar.
Doufal jste v září, že byste letos mohli hrát o medaili?
Věděl jsem jen to, že se družstvo bude prezentovat úplně jiným stylem hry. Že bude předvádět rychlejší a atraktivnější házenou. Ale že nově poskládaný tým dojde v prvním roce tak daleko, to jsem netušil.
Jak těžké bylo sestavit a sehrát nové družstvo?
Po loňských odchodech hráčů jsme se s manažerem Jiřím Blanickým dostali do situace, kdy jsme měli v půlce června prakticky jedinou spojku. Když byl na konci července tým z osmdesáti procent kompletní, hodně se nám ulevilo. Při sehrávání mužstva nám v úvodu sezony pomohl lehčí los. Dostali jsme tak prostor se sehrát a zároveň sbírat body.
Kdy jste si řekl, že tým už funguje?
Jeden z takových momentů byl na konci podzimu v Třeboni. V tom zápase se ukázalo, že si už s přehledem dokážeme poradit i s venkovním prostředím. Na to jsme navázali po zimní přestávce a v televizním zápase v Karviné už byla vidět velká síla našeho družstva.
V jarní části soutěže jste neprohráli. Co jste s týmem v zimní pauze provedl?
Po podzimu jsme věděli, že mužstvo se neustále herně zlepšuje a už má svoji tvář. Proto jsme se zaměřili na kondici. Na jaře jsme pak vydrželi hrát celý zápas i se silnými soupeři. V základní části jsme nakonec nasbírali skvělých čtyřiatřicet bodů a skončili bod za druhým a čtyři body za prvním, což považuji za obrovský úspěch.
Ve čtvrtfinále jste překonali Lovosice, v semifinále vás ale zastavilo Zubří.
Proti Zubří jsme mohli uspět jen za předpokladu, že do každého zápasu půjdeme s maximálním nasazením. A to se nestalo. Bylo vidět, že mužstvo spolu hraje teprve první rok a ještě není na tak těžké bitvy play-off dostatečně vyzrálé.
V pětizápasové sérii o bronz jste ale Duklu hodně potrápili.
Hráči se z porážky od Zubří poučili. I když jsme první zápas v Praze vysoko prohráli, mužstvo se nerozložilo a dokázalo si pohlídat obě utkání na domácí palubovce. V rozhodujícím zápase na Dukle jsme sice nakonec prohráli, ale mužstvo ze sebe odevzdalo maximum.
Bronz vám utekl jen těsně. Nepřevažuje zklamání?
Jsem rozhodně spokojený. To, že jsme nezískali medaili nás samozřejmě mrzí. Měli jsme k tomu blízko a cítili jsme obrovskou podporu fanoušků. Ale družstvo jsme budovali s výhledem minimálně na dva tři roky a musíme nasbírat zkušenosti. Příští rok budeme chtít o medaili bojovat zas.
